24/2/2018
-
Zemědělská chemie a otravy včelstev
Největší riziko otrav včelstev hrozí v těch případech, kdy zemědělec nedodrží správný návod na použití toho či onoho insekticidu. Takže moje rada je, aby se včelaři seznámili s okolními zemědělci, ptali se jich, jaké přípravky a kdy se chystají použít. Když zemědělci vědí, že jsou takhle sledováni, tak si dají pozor, aby aplikovali všechno tak, jak se to dělat má. A nebudou si vymýšlet svoje vlastní kombinace různých pesticidů, které nejsou schválené, a budou míchat jen to, co výrobci k míchání doporučují.
A nejdůležitější je SLEDOVAT SPRÁVNÉ TERMÍNY OŠETŘENÍ! Otázka KDY je naprosto zásadní. Přípravky na ochranu rostlin mají v návodu přesně uvedeno, kdy se smí používat.
Nejvíc chemických postřiků všemožných druhů se používá při pěstování ozimé řepky. Většina chyb při aplikaci insekticidů s následnou otravou včelstev vzniká právě tak, že zemědělec použije správný přípravek, schválený do ozimé řepky, ale v jiné době, než je v návodu uvedeno. Je užitečné zemědělcům připomínat, že některé složky postřiků se smějí aplikovat pouze v březnu, ale už ne v dubnu, kdy se blíží kvetení řepky, u jiných je v návodu napsáno, že se jimi může stříkat až po 18té hodině večer, kdy už do řepky včely medonosné téměř nelétají, atd.
Naše výzkumné ústavy pracují dobře, a dovolují používat v praxi to, co včelám neškodí - pokud se to použije správně podle návodu.
Na zastíněných místech za lesem se na řepkových listech udržuje rosa až do odpoledne, a včely jí v předjaří rády využívají jako zdroj vody.
Jenže někdy to nemusí být čistá voda, ale naopak chemický kokteil.
Moje druhá rada je, že včelař musí včelám zajistit přísun vody hned k úlům. V předjaří mají včelstva velikou spotřebu vody, na krmení larviček včelstvu nestačí zásoby hustého medu, potřebují vodu, HODNĚ VODY !
Rada třetí: Včelaři musí myslet i na to, že zemědělci to nemají lehké, a zamýšlet se nad potížemi i z hlediska zemědělců.
Většina postřiků se smí dělat jen v době, kdy v porostu nejsou kvetoucí rostliny, a to ani kvetoucí plevele. (Některé insekticidy jsou naopak vyrobené tak, že se mohou používat, když řepka kvete. Bohužel si někteří zemědělci myslí, že mohou do květů používat cokoliv, když už jsou postřiky v době kvetení povolené.)
Ale zpět k těm plevelům: V posledních letech jsou mírné zimy, a řada plevelných rostlin dokáže kvést od podzimu do jara i přes celou zimu. Některé z těch plevelů jsou samosprašné a včely nelákají. To je třeba starček obecný, ten kvete i teď v únoru, ale hmyz se o jeho květy nezajímá, proto s kvetoucím starčkem na okraji pole není problém.
Horší je hluchavka nachová. Je to hojný druh na okrajích polí, a tu hmyzí opylovatelé vyhledávají. Má v květech mnoho nektaru, a při mírných zimách kvete bez přerušení od podzimu do jara, vlastně až do léta.
Takhle jsem fotografovala rozkvetlou hluchavku nachovou 23. 2. 2018, když venku mrzlo.
Venku byly zamrzlé kaluže, ale květy hluchavky nachové byly nepoškozené.
Nejhorším plevelem v ozimé řepce je kokoška pastuší tobolka. Ta taky dokáže kvést přes celou zimu i pak na jaře a v létě. Její květy také hmyz miluje.
Ale zatímco hluchavka nachová kvete jen na okrajích polí, protože uvnitř porostů jí účinně likvidují selektivní herbicidy, tak kokoška roste v řepkových polích všude, a nedá se s ní nic dělat. Kokoška patří do čeledi brukvovitých stejně jako ozimá řepka, selektivní herbicidy, které nepoškozují řepku, neublíží ani kokošce. V březnu bývá uprostřed řepkových polí víc rostlin kvetoucí kokošky než kolik je tam rostlin řepky. Řepce to nevadí, kokoška je drobná rostlina a řepka jí v dubnu snadno přeroste, na velikost výnosu řepkového semene nemá zaplevelení kokoškou žádný vliv.
Jenže jak má zemědělec zorganizovat postřik insekticidem do nekvetoucího porostu, když tam plevelná kokoška kvete v řepce naplno pořád.
Nejen včely medonosné, ale i samotářské včely pískorypky kokošku hodně vyhledávají.
Na fotografiích je druh pískorypka páskovaná (Andrena
gravida).
Jenže v předjaří musí zemědělci dělat v ozimé řepce postřiky proti broukům krytonoscům. Kdyby to neudělali, tak z celého velkého pole nesklidí vůbec nic.
Škodlivých brouků krytonosců je větší počet druhů, ale nejhorší jsou takoví, jejichž larvičky vyžírají dřeň uvnitř lodyh řepky. Tyhle druhy brouků mají souhrnné pojmenování stonkoví krytonosci. Dospělí brouci nalétávají z okolí na řepková pole taky už během zimních měsíců, pokud je některý den tepleji a nemrzne. A kladou vajíčka do řepkových stonků, některé druhy umísťují svoje vajíčko hned pod růstový vrchol, jiné ho kladou na kořenový krček nebo do řapíku listu a larva se následně z listu dovnitř do lodyhy prožere. Následně larvičky všech těch druhů krytosců žerou uvnitř lodyh řepky, a tam se k nim obyčejný insekticidní postřik nedostane. Musí se tedy používat tzv. systémové insekticidy, jejich účinná složka proniká dovnitř rostliny a v pletivech řepky koluje jak směrem do kořenů, tak směrem vzhůru k růstovému vrcholu. Jedovatý insekticid tedy proniká do všech částí rostlin, tedy i do květního nektaru plevelné kokošky.
A protože to trvá nějakou dobu, než účinné látky insekticidu proniknou dovnitř celé rostliny, tak se musí používat látky, které vydrží být jedovaté pro hmyz několik dnů, rozloží se na neškodné složky až za delší čas.
A tady je každá rada drahá. Zemědělci proti broukům krytonoscům stříkat insekticid musí, a to hned v předjaří. To řepka olejka ještě nekvete, postřikem tedy neohrožují včely, co nám dělají řepkový med. Jenže v řepkových polích bývá v předjaří jako plevel rozkvetlá drobná, zdálky neviditelná kokoška. A prakticky neexistuje způsob, jak se kokošky v řepkových polích zbavit.
Trochu pomáhá, že je v postřiku rozpuštěný i repelent, který my lidi nosem necítíme, ale včely mají čich lepší a repelent je odpuzuje. Ale pozor na nedovolené míchání různých postřiků. Pak se může stát, že se repelent natolik naředí, že už přestane včely odpuzovat.
A co má dělat včelař? Důležité je mít blízko úlů vysazené časně zjara kvetoucí rostliny, třeba různé časně kvetoucí vrby, které včely nalákají víc než vzdálenější pole. Koncem zimy a na jaře také vydatně kvete keř zimolez Purpusův, ten včely hodně vyhledávají. Živý plot z kvetoucího zimolezu Purpusova kolem úlů se včelami, to je vynikající prevence proti otravám včelstev na chemicky ošetřovaných polích.
Zimolez Purpusův vzniknul umělým křížením jiných druhů. Ale jeho květy krásně voní i v zimě, květů je obrovské množství a rozkvétají postupně po dlouhou dobu, a navíc je to keř skutečně odolný.
Květy v březnu:
Největší riziko otrav včelstev hrozí v těch případech, kdy zemědělec nedodrží správný návod na použití toho či onoho insekticidu. Takže moje rada je, aby se včelaři seznámili s okolními zemědělci, ptali se jich, jaké přípravky a kdy se chystají použít. Když zemědělci vědí, že jsou takhle sledováni, tak si dají pozor, aby aplikovali všechno tak, jak se to dělat má. A nebudou si vymýšlet svoje vlastní kombinace různých pesticidů, které nejsou schválené, a budou míchat jen to, co výrobci k míchání doporučují.
A nejdůležitější je SLEDOVAT SPRÁVNÉ TERMÍNY OŠETŘENÍ! Otázka KDY je naprosto zásadní. Přípravky na ochranu rostlin mají v návodu přesně uvedeno, kdy se smí používat.
Nejvíc chemických postřiků všemožných druhů se používá při pěstování ozimé řepky. Většina chyb při aplikaci insekticidů s následnou otravou včelstev vzniká právě tak, že zemědělec použije správný přípravek, schválený do ozimé řepky, ale v jiné době, než je v návodu uvedeno. Je užitečné zemědělcům připomínat, že některé složky postřiků se smějí aplikovat pouze v březnu, ale už ne v dubnu, kdy se blíží kvetení řepky, u jiných je v návodu napsáno, že se jimi může stříkat až po 18té hodině večer, kdy už do řepky včely medonosné téměř nelétají, atd.
Naše výzkumné ústavy pracují dobře, a dovolují používat v praxi to, co včelám neškodí - pokud se to použije správně podle návodu.
Na zastíněných místech za lesem se na řepkových listech udržuje rosa až do odpoledne, a včely jí v předjaří rády využívají jako zdroj vody.
Jenže někdy to nemusí být čistá voda, ale naopak chemický kokteil.
Moje druhá rada je, že včelař musí včelám zajistit přísun vody hned k úlům. V předjaří mají včelstva velikou spotřebu vody, na krmení larviček včelstvu nestačí zásoby hustého medu, potřebují vodu, HODNĚ VODY !
Rada třetí: Včelaři musí myslet i na to, že zemědělci to nemají lehké, a zamýšlet se nad potížemi i z hlediska zemědělců.
Většina postřiků se smí dělat jen v době, kdy v porostu nejsou kvetoucí rostliny, a to ani kvetoucí plevele. (Některé insekticidy jsou naopak vyrobené tak, že se mohou používat, když řepka kvete. Bohužel si někteří zemědělci myslí, že mohou do květů používat cokoliv, když už jsou postřiky v době kvetení povolené.)
Ale zpět k těm plevelům: V posledních letech jsou mírné zimy, a řada plevelných rostlin dokáže kvést od podzimu do jara i přes celou zimu. Některé z těch plevelů jsou samosprašné a včely nelákají. To je třeba starček obecný, ten kvete i teď v únoru, ale hmyz se o jeho květy nezajímá, proto s kvetoucím starčkem na okraji pole není problém.
Horší je hluchavka nachová. Je to hojný druh na okrajích polí, a tu hmyzí opylovatelé vyhledávají. Má v květech mnoho nektaru, a při mírných zimách kvete bez přerušení od podzimu do jara, vlastně až do léta.
Takhle jsem fotografovala rozkvetlou hluchavku nachovou 23. 2. 2018, když venku mrzlo.
Venku byly zamrzlé kaluže, ale květy hluchavky nachové byly nepoškozené.
Nejhorším plevelem v ozimé řepce je kokoška pastuší tobolka. Ta taky dokáže kvést přes celou zimu i pak na jaře a v létě. Její květy také hmyz miluje.
Ale zatímco hluchavka nachová kvete jen na okrajích polí, protože uvnitř porostů jí účinně likvidují selektivní herbicidy, tak kokoška roste v řepkových polích všude, a nedá se s ní nic dělat. Kokoška patří do čeledi brukvovitých stejně jako ozimá řepka, selektivní herbicidy, které nepoškozují řepku, neublíží ani kokošce. V březnu bývá uprostřed řepkových polí víc rostlin kvetoucí kokošky než kolik je tam rostlin řepky. Řepce to nevadí, kokoška je drobná rostlina a řepka jí v dubnu snadno přeroste, na velikost výnosu řepkového semene nemá zaplevelení kokoškou žádný vliv.
Jenže jak má zemědělec zorganizovat postřik insekticidem do nekvetoucího porostu, když tam plevelná kokoška kvete v řepce naplno pořád.
Nejen včely medonosné, ale i samotářské včely pískorypky kokošku hodně vyhledávají.
Jenže v předjaří musí zemědělci dělat v ozimé řepce postřiky proti broukům krytonoscům. Kdyby to neudělali, tak z celého velkého pole nesklidí vůbec nic.
Škodlivých brouků krytonosců je větší počet druhů, ale nejhorší jsou takoví, jejichž larvičky vyžírají dřeň uvnitř lodyh řepky. Tyhle druhy brouků mají souhrnné pojmenování stonkoví krytonosci. Dospělí brouci nalétávají z okolí na řepková pole taky už během zimních měsíců, pokud je některý den tepleji a nemrzne. A kladou vajíčka do řepkových stonků, některé druhy umísťují svoje vajíčko hned pod růstový vrchol, jiné ho kladou na kořenový krček nebo do řapíku listu a larva se následně z listu dovnitř do lodyhy prožere. Následně larvičky všech těch druhů krytosců žerou uvnitř lodyh řepky, a tam se k nim obyčejný insekticidní postřik nedostane. Musí se tedy používat tzv. systémové insekticidy, jejich účinná složka proniká dovnitř rostliny a v pletivech řepky koluje jak směrem do kořenů, tak směrem vzhůru k růstovému vrcholu. Jedovatý insekticid tedy proniká do všech částí rostlin, tedy i do květního nektaru plevelné kokošky.
A protože to trvá nějakou dobu, než účinné látky insekticidu proniknou dovnitř celé rostliny, tak se musí používat látky, které vydrží být jedovaté pro hmyz několik dnů, rozloží se na neškodné složky až za delší čas.
A tady je každá rada drahá. Zemědělci proti broukům krytonoscům stříkat insekticid musí, a to hned v předjaří. To řepka olejka ještě nekvete, postřikem tedy neohrožují včely, co nám dělají řepkový med. Jenže v řepkových polích bývá v předjaří jako plevel rozkvetlá drobná, zdálky neviditelná kokoška. A prakticky neexistuje způsob, jak se kokošky v řepkových polích zbavit.
Trochu pomáhá, že je v postřiku rozpuštěný i repelent, který my lidi nosem necítíme, ale včely mají čich lepší a repelent je odpuzuje. Ale pozor na nedovolené míchání různých postřiků. Pak se může stát, že se repelent natolik naředí, že už přestane včely odpuzovat.
A co má dělat včelař? Důležité je mít blízko úlů vysazené časně zjara kvetoucí rostliny, třeba různé časně kvetoucí vrby, které včely nalákají víc než vzdálenější pole. Koncem zimy a na jaře také vydatně kvete keř zimolez Purpusův, ten včely hodně vyhledávají. Živý plot z kvetoucího zimolezu Purpusova kolem úlů se včelami, to je vynikající prevence proti otravám včelstev na chemicky ošetřovaných polích.
Zimolez Purpusův vzniknul umělým křížením jiných druhů. Ale jeho květy krásně voní i v zimě, květů je obrovské množství a rozkvétají postupně po dlouhou dobu, a navíc je to keř skutečně odolný.
Květy v březnu:
20/12/2017
-
Slunovrat, včely se těší na jaro
Od zítřka se prodlužuje den, budeme se spolu se včelami těšit na jaro. Proč ale již od zítřka, když bude Země Slunci nejblíže až 4. ledna, uháněje největším fofrem? A proč nám upíjí Lucie den, ale noci nepřidá?
Tradičně 13. prosince slaví svátek Lucie. Noci upije, dne nepřidá. Proč od 13. prosince nezapadá slunce každý den později, jak by mělo být, když slunovrat ještě nenastal? Na tom upíjení musí něco být. Země se otáčí velmi pravidelně a jedna její otočka, tedy den, trvá stále stejnou dobu. Zemská osa je vůči rovině oběhu Země kolem Slunce nakloněná, což je příčinou toho, že třeba v létě je u nás světlá část dne delší než tmavá noc (zemská osa míří severním koncem ke Slunci) a v zimě je tomu naopak (zemská osa je nakloněna od Slunce). Nás bude dále zajímat okamžik zimního Slunovratu, kdy je noc z celého roku nejdelší a kdy je zemská osa nakloněna severní částí právě přímo směrem od Slunce. Znalí Keplerových zákonů víme, že – podle přibližného znění prvního z nich – se planety, včetně Země, kolem Slunce pohybují po eliptických drahách, v jejichž společném ohnisku je Slunce. Druhý Keplerův zákon pak říká, že „Plochy opsané spojnicí Slunce a planety (tedy i Země) jsou za stejnou jednotku času vždy stejně velké". Z toho samozřejmě plyne poznání – když je Země na své eliptické dráze ke Slunci blíž, pohybuje se po oběžné dráze rychleji, než když je od něho dál. Když si navíc uvědomíme, že Země se nachází nejblíže Slunci kolem 4. ledna každého roku. Fyzikální vysvětlení pranostiky samozřejmě spočívá ve srovnání rovnoměrnosti rotace Země a nerovnoměrnosti jejího pohybu po oběžné dráze kolem Slunce. Zemská osa se během podzimu odklání svojí severní částí od Slunce, což u nás působí, že Slunce zapadá stále dříve a dříve a vychází čím dál později – světlá část dne se zkracuje. Protože ale současně podle 2. Keplerova zákona při svém oběhu kolem Slunce zrychluje, přihodí se zhruba 13. prosince (tedy na Lucii), že se na své dráze posune za jeden den o větší úsek než za den předešlý, ale přitom se nestačí otočit dost na to, aby kompenzovala zvýšení rychlosti oběhu kolem Slunce – prostě Země nestihne díky své rovnoměrné rotaci zařídit, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den a to přesto, že slunovrat ještě nenastal. V další dny je tento jev stále patrnější, takže si toho všimli i běžní pozorovatelé oblohy a vžilo se tvrzení, že – „Lucie noci upije…". To ale není vše. Jev, který působí zvečera „proti" západu Slunce působí samozřejmě i ráno „proti" Slunce východu a to dokonce ještě maličko více, protože v noci Země zase zrychlila. Takže „… ale dne nepřidá". Na to jsme si počkali do zítřejšího slunovratího dne. Stejný jev, který je připsán Lucii, funguje podobným způsobem i po slunovratu. Ten čas však již není příliš zmiňován, protože slunovrat nastal, noc se krátí a je důvod k veselí – k čemu se pak zabývat drobnostmi.
Jedno pěkné vysvětlení najdete i zde.
22/10/2017 - Čirok - nová plodina na českých polích
Dosud jsme byli zvyklí slýchat o pěstování čiroku zejména v souvislosti se zemědělstvím v subsaharské Africe. Čirok je totiž rostlina, která dokáže odolávat suchu. Jenže sucho a teplo, jak se zdá, začíná být i v Čechách. A tak je letos čirok k vidění i na polích kousek za Prahou.
Podobá se kukuřici, ale na rozdíl od kukuřice netvoří na boku stvolů palice se semeny. Semena vyrůstají v horní latě. Ale přecejen to u nás není jako v Africe. Zrnové odrůdy, které jsou významnou obilninou v oblastech savan, jsou skutečně velmi teplomilné, kvalitní zrno čiroku se u nás vypěstovat nedá (tedy alespoň ne ekonomicky výhodně, při předpěstování sazeniček ve vytápěném skleníku by to jít mělo). V Čechách se úspěšně daří pěstovat odrůdy, které je možné používat na siláž pro krmení dobytka a také pro výživu betonových krav = bioplynových stanic.
Odrůdy, pěstované v Čechách, mají jen drobná semena. Je to logické, u nás se čirok nepěstuje pro semena, ale sklízí se celá nadzemní hmota.
Na internetu se lze hodně dočíst o léčivých účincích čiroku. To může být samozřejmě pravda, jenže pozor, popis léčivých účinků a doporučení čiroku jako vhodné potraviny - to je vyzkoušené u těch zrnových odrůd, které u nás nerostou. Taková semena by se k nám musela dovážet, a při dopravě se náklad mnohdy zapaří nebo začne plesnivět, a to už je pak zdraví škodlivé.
A jak je to se semeny, která vyrostou v Čechách? Nevím. Zatím to asi není vyzkoušené. Určitě je nutné dávat pozor na možnou jedovatost a to se může u různých odrůd hodně lišit. Taky u nás neznáme postupy, jakou kuchařskou úpravou se jedovatost odstraní.
Ve srovnání s kukuřicí roste čirok opravdu dobře. Je mnohem vyšší, než kukuřice na sousedních polích, a taky je ve srovnání s kukuřicí daleko hustější, vyrůstá tedy mnohem víc zelené hmoty.
A ještě jednu výhodu má polní pěstování čiroku. Mladé čirokové rostliny jsou totiž trochu jedovaté, divoká prasata a srnky mladý čirokový porost nežerou. Později se ale jedovatost zmenšuje, takže po sklizni okolních plodin se divočáci do čirokových polí úspěšně přesouvají a v tak vysokém a hustém porostu je žádný myslivec nedokáže ani uvidět, tedy ani zastřelit.
Porosty čiroku jsou ve srovnání s kukuřicí hodně husté. To má hned několik výhod. Nejen že tak naroste mnohem víc rostlinné hmoty, ale větší hustota porostu a mohutné kořeny čiroku lépe brání erozi půdy, kdyby nastal přívalový déšť. (Čirok je lepší ve srovnání s kukuřicí, ve srovnání s pšenicí je proti erozi lepší pšenice.)
Velké množství odnoží, které porost zahušťují, mají takové odrůdy, které vznikly zkřížením čiroku obecného a sudánské trávy.
Jeden problém se ale při pěstování čiroku ukázal. Tedy vlastně to není problém čiroku, ale dotací na obnovitelné zdroje energií.
Původní předpoklad byl, že se vydatně dotované bioplynové stanice budou stavět jen v sousedství kravínů (nebo jiných zemědělských provozů) a že bioplynky budou zpracovávat pouze odpad z kravínů.
Potom ale mnozí zjistili, že dotace na výrobu bioplynu jsou samy o sobě tak vysoké, že je zbytečné mít vedle bioplynky nějaký ekonomicky ztrátový kravín. Tak mnoho krav skončilo prodaných na jatkách, a nyní se čirok pěstuje pouze na to, aby se dával do bioplynových stanic rovnou.
Taková situace nabádá k zamyšlení. Ve vesnici, kde jsem fotografovala, je čirok vysetý na více než 50% plochy výměry polí.
Když se spočítá, kolik nafty traktory spotřebují na práci na poli (na orbu, setí, sklizeň), a kolik nafty auta spálí na dopravu do bioplynové stanice, tak je nutno si položit otázku, jestli energie, vyrobená v bioplynkách, není menší než byl vklad. Ptala jsem se místních zemědělců, jestli by sklizený čirok mohly žrát krávy. Odpověď mne překvapila: "Krávy to žrát nemohou, protože tu v okolních vesnicích žádné krávy nejsou."
Tak bych si přála, aby se dávaly dotace chovatelům skotu. Aby kravíny nebyly ekonomicky ztrátové a lidi, kteří mají u zvířat těžkou práci, aby za práci dostali dobře zaplaceno.
Otázku bioplynových stanic by měli řešit matematici. Tady je nutno problém vypočítat, ne jen odhadovat od oka.
Bioplyn se obvykle využívá na výrobu elektrické energie. Vyrobené množství je sice malinké ve srovnání s velkými elektrárnami, ale plynové elektrárny mají výhodu, že podle potřeby dokážou dodat elektřinu ve špičkách.
Elektrárny musí být různé. Jaderné elektrárny mají obrovský výkon, jenže dodávají do energetické sítě stále konstantní množství elektřiny, nedokážou vyrábět třeba odpoledne míň a ráno víc proudu. Uhelné elektrárny trochu regulovat jdou, ale dokáží reagovat zvýšením nebo snížením výkonu v řádu několika hodin. Nejlepší jsou z tohoto hlediska přečerpávací vodní elektrárny, ty dokážou výrobu elektřiny spustit během několika vteřin, jenže voda není k dispozici napořád. Plynové elektrárny jsou někde mezi, dokážou reagovat na náhlou zvětšenou spotřebu elektřiny v řádu minut. Z tohoto hlediska i nějaké bioplynové stanice a na ně zapojené elektrárny potřeba jsou.
Ale měl by to být úkol pro matematickou firmu (nikoliv pro názory politických stran), jak dotovat pěstování energetických plodin a jak podporovat nebo nepodporovat bioplynové stanice, do kterých se dává zemědělská sklizeň rovnou, bez toho, že by se nejdřív tou sklizní krmila zvířata. Ve vesnicích, které jsou v málo obydlených oblastech, může mít bioplynová stanice a její výroba elektřiny význam i jako záloha v případě poruchy v dodávce elektřiny.
Ale rozhodně není normální, aby byl čirok pouze jako energetická plodina pěstován na polovině výměry polí. Využívat "zelenou" naftu (to jest naftu bez daně) a pěstovat čirok pro dotované bioplynky, nad tím je potřeba se zamyslet.
31/7/2017 - Co kvete včelám uprostřed léta
Pro včely jsou teď nejdůležitější takové travnaté plochy, které byly jednou posečené v květnu, a potom už se nechaly růst bez zásahů. Ze všech květů, které teď v takových pražských trávnících kvetou, mají včely nejraději škardu dvouletou (Crepis biennis).
Takových rostlin, které mají květy jako pampeliška, existuje velké množství navzájem podobných druhů. Škarda dvouletá bývá ze všech nejhojnější, je to v Praze všudypřítomná bylina.
V polovině léta už jsou původní české druhy stromů dávno odkvetlé. Ve městech ale pořád kvetou cizokrajné dřeviny. Po domech se často pne loubinec (přísavník) trojlaločný - Parthenocissus tricuspidata. Tento druh pochází z východní Asie.
Jeho květy jsou drobné, obvykle ukryté pod listy. Otevírají se až v odpoledních hodinách. A sotva se otevřou, najednou na nich bývá obrovské množství včel medonosných. A nejen včel, na hojnost sladkého nektaru v kvítcích létají ve velkém počtu i vosy, lezou na ně mravenci, prostě celé stěny domů hučí bzukotem mnoha hmyzích návštěvníků. Za pár hodin bývají všechny kvítky od hmyzu jakoby okousané, části kvítků jsou pak popadané na zemi, ale to podstatné, tedy základ bobulí, zůstává nepoškozený.
Jednu věc by ale měli včelaři vědět: Kde je hodně domů porostlých loubinci, tam včely dokážou donést do úlů mnoho nektaru. Včelí med s příměsí nektaru z loubinců má ale nakyslou chuť, na jakou my lidi u medů nejsme zvyklí. Proto je důležité, aby včelaři měli med, který chtějí prodávat, vytočený včas, dřív, než loubince rozkvetou.
Včelám samotným bohatá snůška pylu a nektaru z loubince prospívá.
Z Amerického kontinentu pochází řada dalších druhů loubinců. U nás je nejčastěji k vidění LOUBINEC POPÍNAVÝ (psí víno) - Parthenocissus inserta.
V mém okolí rozkvétá později než loubinec trojlaločný. Tento časový posun ale může být způsobený jenom lokalitou, kde roste.
Konkrétně tento druh nemá přísavné destičky, ale pouze úponky, kterými se dokáže pnout po nějaké opoře.
Je to vhodná dřevina do vnitrobloků. V přírodě ale jednoznačně škodí a měla by se likvidovat.
Na podzim se listy loubince barví červeně.
V lese a všude ve volné přírodě jsou loubince škodlivé, invazní rostliny.
Vynikající včelařskou rostlinou je keř PÁMELNÍK BÍLÝ - Symphoricarpos albus.
Také pochází z Ameriky. Včelaři tento keř často používají na živé ploty kolem včelnic. Vynikající je na něm velmi dlouhá doba kvetení. Kvete od června až do zimy.
Všimněte si, že má současně zralé plody i květy a poupata.
Vyjímečně na suchých stráních v Praze roste i jedna včelařsky zrádná rostlina - STARČEK PŘÍMĚTNÍK (Senecio jacobaea).
Naštěstí mají pražské včely v létě dostatek květů jiných rostlin, a starčků si nevšímají. Kdyby totiž včely vyrobily med z nektaru starčků, tak včelám samotným by to jako potrava naprosto vyhovovalo, ale pro lidi by byl takový med jedovatý.
Květu starčku přímětníku v detailu.
Žádnou včelu medonosnou jsem na jejich květech neviděla. Ale na květech starčku byly pestřenky.
V ČR roste větší počet druhů starčků, jedovaté jsou asi všechny, i když v různé míře. A všechny kvetou koncem léta a na podzim, tedy v termínech, kdy se jejich nektar do medů pro lidi nedostává.
(Starček obecný kvete koncem zimy, ale tento druh v květech žádný nektar netvoří a hmyz si ho nevšímá.)
Od zítřka se prodlužuje den, budeme se spolu se včelami těšit na jaro. Proč ale již od zítřka, když bude Země Slunci nejblíže až 4. ledna, uháněje největším fofrem? A proč nám upíjí Lucie den, ale noci nepřidá?
Tradičně 13. prosince slaví svátek Lucie. Noci upije, dne nepřidá. Proč od 13. prosince nezapadá slunce každý den později, jak by mělo být, když slunovrat ještě nenastal? Na tom upíjení musí něco být. Země se otáčí velmi pravidelně a jedna její otočka, tedy den, trvá stále stejnou dobu. Zemská osa je vůči rovině oběhu Země kolem Slunce nakloněná, což je příčinou toho, že třeba v létě je u nás světlá část dne delší než tmavá noc (zemská osa míří severním koncem ke Slunci) a v zimě je tomu naopak (zemská osa je nakloněna od Slunce). Nás bude dále zajímat okamžik zimního Slunovratu, kdy je noc z celého roku nejdelší a kdy je zemská osa nakloněna severní částí právě přímo směrem od Slunce. Znalí Keplerových zákonů víme, že – podle přibližného znění prvního z nich – se planety, včetně Země, kolem Slunce pohybují po eliptických drahách, v jejichž společném ohnisku je Slunce. Druhý Keplerův zákon pak říká, že „Plochy opsané spojnicí Slunce a planety (tedy i Země) jsou za stejnou jednotku času vždy stejně velké". Z toho samozřejmě plyne poznání – když je Země na své eliptické dráze ke Slunci blíž, pohybuje se po oběžné dráze rychleji, než když je od něho dál. Když si navíc uvědomíme, že Země se nachází nejblíže Slunci kolem 4. ledna každého roku. Fyzikální vysvětlení pranostiky samozřejmě spočívá ve srovnání rovnoměrnosti rotace Země a nerovnoměrnosti jejího pohybu po oběžné dráze kolem Slunce. Zemská osa se během podzimu odklání svojí severní částí od Slunce, což u nás působí, že Slunce zapadá stále dříve a dříve a vychází čím dál později – světlá část dne se zkracuje. Protože ale současně podle 2. Keplerova zákona při svém oběhu kolem Slunce zrychluje, přihodí se zhruba 13. prosince (tedy na Lucii), že se na své dráze posune za jeden den o větší úsek než za den předešlý, ale přitom se nestačí otočit dost na to, aby kompenzovala zvýšení rychlosti oběhu kolem Slunce – prostě Země nestihne díky své rovnoměrné rotaci zařídit, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den a to přesto, že slunovrat ještě nenastal. V další dny je tento jev stále patrnější, takže si toho všimli i běžní pozorovatelé oblohy a vžilo se tvrzení, že – „Lucie noci upije…". To ale není vše. Jev, který působí zvečera „proti" západu Slunce působí samozřejmě i ráno „proti" Slunce východu a to dokonce ještě maličko více, protože v noci Země zase zrychlila. Takže „… ale dne nepřidá". Na to jsme si počkali do zítřejšího slunovratího dne. Stejný jev, který je připsán Lucii, funguje podobným způsobem i po slunovratu. Ten čas však již není příliš zmiňován, protože slunovrat nastal, noc se krátí a je důvod k veselí – k čemu se pak zabývat drobnostmi.
Jedno pěkné vysvětlení najdete i zde.
22/10/2017 - Čirok - nová plodina na českých polích
Dosud jsme byli zvyklí slýchat o pěstování čiroku zejména v souvislosti se zemědělstvím v subsaharské Africe. Čirok je totiž rostlina, která dokáže odolávat suchu. Jenže sucho a teplo, jak se zdá, začíná být i v Čechách. A tak je letos čirok k vidění i na polích kousek za Prahou.
Podobá se kukuřici, ale na rozdíl od kukuřice netvoří na boku stvolů palice se semeny. Semena vyrůstají v horní latě. Ale přecejen to u nás není jako v Africe. Zrnové odrůdy, které jsou významnou obilninou v oblastech savan, jsou skutečně velmi teplomilné, kvalitní zrno čiroku se u nás vypěstovat nedá (tedy alespoň ne ekonomicky výhodně, při předpěstování sazeniček ve vytápěném skleníku by to jít mělo). V Čechách se úspěšně daří pěstovat odrůdy, které je možné používat na siláž pro krmení dobytka a také pro výživu betonových krav = bioplynových stanic.
Takhle vyrůstají semena
v
latě
Odrůdy, pěstované v Čechách, mají jen drobná semena. Je to logické, u nás se čirok nepěstuje pro semena, ale sklízí se celá nadzemní hmota.
Na internetu se lze hodně dočíst o léčivých účincích čiroku. To může být samozřejmě pravda, jenže pozor, popis léčivých účinků a doporučení čiroku jako vhodné potraviny - to je vyzkoušené u těch zrnových odrůd, které u nás nerostou. Taková semena by se k nám musela dovážet, a při dopravě se náklad mnohdy zapaří nebo začne plesnivět, a to už je pak zdraví škodlivé.
A jak je to se semeny, která vyrostou v Čechách? Nevím. Zatím to asi není vyzkoušené. Určitě je nutné dávat pozor na možnou jedovatost a to se může u různých odrůd hodně lišit. Taky u nás neznáme postupy, jakou kuchařskou úpravou se jedovatost odstraní.
Ve srovnání s kukuřicí roste čirok opravdu dobře. Je mnohem vyšší, než kukuřice na sousedních polích, a taky je ve srovnání s kukuřicí daleko hustější, vyrůstá tedy mnohem víc zelené hmoty.
Pole s čirokem na konci
srpna
A ještě jednu výhodu má polní pěstování čiroku. Mladé čirokové rostliny jsou totiž trochu jedovaté, divoká prasata a srnky mladý čirokový porost nežerou. Později se ale jedovatost zmenšuje, takže po sklizni okolních plodin se divočáci do čirokových polí úspěšně přesouvají a v tak vysokém a hustém porostu je žádný myslivec nedokáže ani uvidět, tedy ani zastřelit.
Porosty čiroku jsou ve srovnání s kukuřicí hodně husté. To má hned několik výhod. Nejen že tak naroste mnohem víc rostlinné hmoty, ale větší hustota porostu a mohutné kořeny čiroku lépe brání erozi půdy, kdyby nastal přívalový déšť. (Čirok je lepší ve srovnání s kukuřicí, ve srovnání s pšenicí je proti erozi lepší pšenice.)
Velké množství odnoží, které porost zahušťují, mají takové odrůdy, které vznikly zkřížením čiroku obecného a sudánské trávy.
Jeden problém se ale při pěstování čiroku ukázal. Tedy vlastně to není problém čiroku, ale dotací na obnovitelné zdroje energií.
Původní předpoklad byl, že se vydatně dotované bioplynové stanice budou stavět jen v sousedství kravínů (nebo jiných zemědělských provozů) a že bioplynky budou zpracovávat pouze odpad z kravínů.
Potom ale mnozí zjistili, že dotace na výrobu bioplynu jsou samy o sobě tak vysoké, že je zbytečné mít vedle bioplynky nějaký ekonomicky ztrátový kravín. Tak mnoho krav skončilo prodaných na jatkách, a nyní se čirok pěstuje pouze na to, aby se dával do bioplynových stanic rovnou.
Taková situace nabádá k zamyšlení. Ve vesnici, kde jsem fotografovala, je čirok vysetý na více než 50% plochy výměry polí.
Když se spočítá, kolik nafty traktory spotřebují na práci na poli (na orbu, setí, sklizeň), a kolik nafty auta spálí na dopravu do bioplynové stanice, tak je nutno si položit otázku, jestli energie, vyrobená v bioplynkách, není menší než byl vklad. Ptala jsem se místních zemědělců, jestli by sklizený čirok mohly žrát krávy. Odpověď mne překvapila: "Krávy to žrát nemohou, protože tu v okolních vesnicích žádné krávy nejsou."
Tak bych si přála, aby se dávaly dotace chovatelům skotu. Aby kravíny nebyly ekonomicky ztrátové a lidi, kteří mají u zvířat těžkou práci, aby za práci dostali dobře zaplaceno.
Otázku bioplynových stanic by měli řešit matematici. Tady je nutno problém vypočítat, ne jen odhadovat od oka.
Bioplyn se obvykle využívá na výrobu elektrické energie. Vyrobené množství je sice malinké ve srovnání s velkými elektrárnami, ale plynové elektrárny mají výhodu, že podle potřeby dokážou dodat elektřinu ve špičkách.
Elektrárny musí být různé. Jaderné elektrárny mají obrovský výkon, jenže dodávají do energetické sítě stále konstantní množství elektřiny, nedokážou vyrábět třeba odpoledne míň a ráno víc proudu. Uhelné elektrárny trochu regulovat jdou, ale dokáží reagovat zvýšením nebo snížením výkonu v řádu několika hodin. Nejlepší jsou z tohoto hlediska přečerpávací vodní elektrárny, ty dokážou výrobu elektřiny spustit během několika vteřin, jenže voda není k dispozici napořád. Plynové elektrárny jsou někde mezi, dokážou reagovat na náhlou zvětšenou spotřebu elektřiny v řádu minut. Z tohoto hlediska i nějaké bioplynové stanice a na ně zapojené elektrárny potřeba jsou.
Ale měl by to být úkol pro matematickou firmu (nikoliv pro názory politických stran), jak dotovat pěstování energetických plodin a jak podporovat nebo nepodporovat bioplynové stanice, do kterých se dává zemědělská sklizeň rovnou, bez toho, že by se nejdřív tou sklizní krmila zvířata. Ve vesnicích, které jsou v málo obydlených oblastech, může mít bioplynová stanice a její výroba elektřiny význam i jako záloha v případě poruchy v dodávce elektřiny.
Ale rozhodně není normální, aby byl čirok pouze jako energetická plodina pěstován na polovině výměry polí. Využívat "zelenou" naftu (to jest naftu bez daně) a pěstovat čirok pro dotované bioplynky, nad tím je potřeba se zamyslet.
31/7/2017 - Co kvete včelám uprostřed léta
Pro včely jsou teď nejdůležitější takové travnaté plochy, které byly jednou posečené v květnu, a potom už se nechaly růst bez zásahů. Ze všech květů, které teď v takových pražských trávnících kvetou, mají včely nejraději škardu dvouletou (Crepis biennis).
Takových rostlin, které mají květy jako pampeliška, existuje velké množství navzájem podobných druhů. Škarda dvouletá bývá ze všech nejhojnější, je to v Praze všudypřítomná bylina.
V polovině léta už jsou původní české druhy stromů dávno odkvetlé. Ve městech ale pořád kvetou cizokrajné dřeviny. Po domech se často pne loubinec (přísavník) trojlaločný - Parthenocissus tricuspidata. Tento druh pochází z východní Asie.
Jeho květy jsou drobné, obvykle ukryté pod listy. Otevírají se až v odpoledních hodinách. A sotva se otevřou, najednou na nich bývá obrovské množství včel medonosných. A nejen včel, na hojnost sladkého nektaru v kvítcích létají ve velkém počtu i vosy, lezou na ně mravenci, prostě celé stěny domů hučí bzukotem mnoha hmyzích návštěvníků. Za pár hodin bývají všechny kvítky od hmyzu jakoby okousané, části kvítků jsou pak popadané na zemi, ale to podstatné, tedy základ bobulí, zůstává nepoškozený.
Jednu věc by ale měli včelaři vědět: Kde je hodně domů porostlých loubinci, tam včely dokážou donést do úlů mnoho nektaru. Včelí med s příměsí nektaru z loubinců má ale nakyslou chuť, na jakou my lidi u medů nejsme zvyklí. Proto je důležité, aby včelaři měli med, který chtějí prodávat, vytočený včas, dřív, než loubince rozkvetou.
Včelám samotným bohatá snůška pylu a nektaru z loubince prospívá.
Z Amerického kontinentu pochází řada dalších druhů loubinců. U nás je nejčastěji k vidění LOUBINEC POPÍNAVÝ (psí víno) - Parthenocissus inserta.
V mém okolí rozkvétá později než loubinec trojlaločný. Tento časový posun ale může být způsobený jenom lokalitou, kde roste.
Konkrétně tento druh nemá přísavné destičky, ale pouze úponky, kterými se dokáže pnout po nějaké opoře.
Je to vhodná dřevina do vnitrobloků. V přírodě ale jednoznačně škodí a měla by se likvidovat.
Na podzim se listy loubince barví červeně.
Právě na podzim je dobře
vidět, jak
zastiňuje jehličnany, po kterých se pne.
V lese a všude ve volné přírodě jsou loubince škodlivé, invazní rostliny.
Vynikající včelařskou rostlinou je keř PÁMELNÍK BÍLÝ - Symphoricarpos albus.
Také pochází z Ameriky. Včelaři tento keř často používají na živé ploty kolem včelnic. Vynikající je na něm velmi dlouhá doba kvetení. Kvete od června až do zimy.
Všimněte si, že má současně zralé plody i květy a poupata.
Vyjímečně na suchých stráních v Praze roste i jedna včelařsky zrádná rostlina - STARČEK PŘÍMĚTNÍK (Senecio jacobaea).
Naštěstí mají pražské včely v létě dostatek květů jiných rostlin, a starčků si nevšímají. Kdyby totiž včely vyrobily med z nektaru starčků, tak včelám samotným by to jako potrava naprosto vyhovovalo, ale pro lidi by byl takový med jedovatý.
Květu starčku přímětníku v detailu.
Žádnou včelu medonosnou jsem na jejich květech neviděla. Ale na květech starčku byly pestřenky.
V ČR roste větší počet druhů starčků, jedovaté jsou asi všechny, i když v různé míře. A všechny kvetou koncem léta a na podzim, tedy v termínech, kdy se jejich nektar do medů pro lidi nedostává.
(Starček obecný kvete koncem zimy, ale tento druh v květech žádný nektar netvoří a hmyz si ho nevšímá.)
16/6/2017
-
V čase, kdy začnou zrát třešně a
kvést lípy
Tehdy má každá včelařská rodina hodně radostné práce. To se pak na zahradě sejdou nejenom maminka a tatínek a děti, ale taky babička, dědeček, často i sousedi. Každý si najde práci, která se právě jemu nejlíp daří, a společně a s humorem se pustí do díla. Je to jako v dřívějších stoletích, kdy v zemědělství pracovala rodina společně. Dnešní děti si často ani nedovedou představit, co dělá v normálním zaměstnání tatínek nebo maminka. Jen sklizeň třešní a vytáčení medu od včel jsou aktivity, kde se děti včelařů obvykle zapojí do práce společně s rodiči, a taky s přáteli z okolí. (Na venkově se říká přísloví, že kdo má včely nebo prase, tak má i mnoho kamarádů.)
Každá lípa, která vyrostla ze semene, je vlastně originál, který se aspoň v nějakém detailu liší od jiných sousedních lip. Příroda miluje pestrost tvarů i různost v čase, kdy ten který strom začne kvést. Proto jsou lípy nejoblíbenější stromy včelařů, že různé lípy rozkvétají postupně a dávají včelám květní nektar a pyl po několik týdnů.
Jako první rozkvétá lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Na venkově je to typický průvodce lidských obydlí. Vysazovali ji jako pastvu včel, ale také na sběr lipového květu na léčivé čaje. Její dřevo bylo vyhledávaným řezbářským materiálem, v dávných stoletích mělo široké využití lipové lýko. Většina starých památných lip patří tomuto druhu.
Včelám dává mnoho květního nektaru, pokud má strom k dispozici u kořenů dostatek vláhy, za sucha bývá s květním nektarem problém. Mírné sucho naopak může prospívat producentům medovice.
Lípa velkolistá má listy na rubu světle zelené, a v paždí žilek chomáčky bělavých chloupků.
Plody jsou tvrdé, žebernaté oříšky, mnohem větší než u lípy srdčité.
Plody lípy velkolisté jsou žebernaté a obvykle vlnaté.
Lípa srdčitá (malolistá) - Tilia cordata
Raší a kvete o 2 až 3 týdny později než lípa velkolistá. Na vzhled vypadají její květy prakticky stejně jako u lípy velkolisté, její květensvtví ale bývají trochu menší. Je výrazně skromnější než lípa velkolistá, dokáže růst i ve stínu nebo na skalnatých suchých a málo živných podkladech. V Evropě přirozeně roste na mnohem větším území než lípa velkolistá, je rozšířená hodně na sever i na daleký východ.
Plody jsou drobné a bez žeber.
Použití má stejné jako u lípy velkolisté.
Oba druhy našich domácích lip se navzájem neomezeně kříží. Takové potomstvo bývá označováno jako lípa evropská - Tilia europaea. Díky tomu se setkáváme s velikou růzností, co se týká termínu kvetení.
Aby si včelaři co nejvíc prodloužili snůšku pylu a nektaru z květů lip až do druhé poloviny léta, vyhledávali co nejpozději kvetoucí typy, a ty následně množili roubováním. V českých parcích je často k vidění pozdě kvetoucí lípa krymská (lípa zelená). Její původ není znám. Velmi se podobá lípě srdčité, množí se pouze roubováním.
Na lípě srdčité bývá i mnoho medovice od mšice zdobnatky lípové. Někdy ale zdobnatka lípová slouží převážně za potravu jiným strávníkům.
Na fotografii je zhruba uprostřed jedna mšice, a kolem ní 2 kukly slunéček a jedna larva před kuklením. Bohužel to vypadá na nepůvodní, invazní slunéčko východní.
Mnoho mšic zlikvidují i larvy různých mšicožravých pestřenek.
Pestřenka je na fotografii vlevo.
O květy lípy srdčité mají zájem i čmeláci.
Semena lípy srdčité jsou drobná.
15/4/2016 - V Praze kvetou třešně, kdo je opylí?
A taky kvetou smuteční vrby. Včely je milují. A to je ten problém. Zatímco časně kvetoucí druhy vrb je potřeba doporučovat, ty později kvetoucí lákají k sobě hmyz v termínu kvetení ovocných stromů.
V cizině jsou kvůli opylování ovocných sadů v umělých chovech samotářské včely zednice. Chovají tam uměle 2 druhy, zednici rohatou a zednici rezavou. Oba druhy se vyskytují u nás v přírodě, zejména zednice rezavá je velmi hojná.
Opylují velmi dobře, a to již od nejčasnějšího jara. Pro zahrádkáře je ale nákup kukel zednic z umělých chovů zcela nepoužitelná záležitost. Ony totiž tyhle samotářské včely nemají žádný vztah k místu, kde se vylíhly. Sotva spatří světlo světa, tak vykrouží vysoko na oblohu a zmizí pryč. Spáření se samečkem probíhá brzy po vylíhnutí. Potom ale nějakou dobu musí samička létat na květy a krmit jen sebe samotnou. Nevím, jak dlouho to trvá, než jí ve vaječnících začnou dozrávat vajíčka a ona začne hledat místo pro vybudování hnízdečka. Ale protože vyletuje pouze při slunečném počasí, a takových teplých dnů bývá zjara málo, lze se domnívat, že to trvá víc týdnů, než se sama dostatečně vykrmí. A celou tu dobu lítá daleko po krajině, kde se jí zalíbí. Neexistuje síla, která by jí udržela na malé zahrádce. Proto se mohou včely zednice z umělých chovů používat na opylování ovocných sadů pouze u velkopěstitelů, kteří mají sady na ploše stovek hektarů. Tam nevadí, když se včely rozlétají po velké ploše sadů.
Naše běžné druhy pískorypek také rády létají na třešně. Ovšem i tady je u většiny druhů trochu potíž, že v termínu kvetení třešní teprve krmí samy sebe. Pyl pro výživu svých larviček budou sbírat až v době květu jabloní. Tedy přesněji, některé druhy pískorypek sbírají pyl už od konce března, ale není jich takové množství, aby to mělo vliv na opylení všech ovocných stromů.
Tehdy má každá včelařská rodina hodně radostné práce. To se pak na zahradě sejdou nejenom maminka a tatínek a děti, ale taky babička, dědeček, často i sousedi. Každý si najde práci, která se právě jemu nejlíp daří, a společně a s humorem se pustí do díla. Je to jako v dřívějších stoletích, kdy v zemědělství pracovala rodina společně. Dnešní děti si často ani nedovedou představit, co dělá v normálním zaměstnání tatínek nebo maminka. Jen sklizeň třešní a vytáčení medu od včel jsou aktivity, kde se děti včelařů obvykle zapojí do práce společně s rodiči, a taky s přáteli z okolí. (Na venkově se říká přísloví, že kdo má včely nebo prase, tak má i mnoho kamarádů.)
Každá lípa, která vyrostla ze semene, je vlastně originál, který se aspoň v nějakém detailu liší od jiných sousedních lip. Příroda miluje pestrost tvarů i různost v čase, kdy ten který strom začne kvést. Proto jsou lípy nejoblíbenější stromy včelařů, že různé lípy rozkvétají postupně a dávají včelám květní nektar a pyl po několik týdnů.
Jako první rozkvétá lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Na venkově je to typický průvodce lidských obydlí. Vysazovali ji jako pastvu včel, ale také na sběr lipového květu na léčivé čaje. Její dřevo bylo vyhledávaným řezbářským materiálem, v dávných stoletích mělo široké využití lipové lýko. Většina starých památných lip patří tomuto druhu.
Včelám dává mnoho květního nektaru, pokud má strom k dispozici u kořenů dostatek vláhy, za sucha bývá s květním nektarem problém. Mírné sucho naopak může prospívat producentům medovice.
Lípa velkolistá má listy na rubu světle zelené, a v paždí žilek chomáčky bělavých chloupků.
Plody jsou tvrdé, žebernaté oříšky, mnohem větší než u lípy srdčité.
Plody lípy velkolisté jsou žebernaté a obvykle vlnaté.
Lípa srdčitá (malolistá) - Tilia cordata
Raší a kvete o 2 až 3 týdny později než lípa velkolistá. Na vzhled vypadají její květy prakticky stejně jako u lípy velkolisté, její květensvtví ale bývají trochu menší. Je výrazně skromnější než lípa velkolistá, dokáže růst i ve stínu nebo na skalnatých suchých a málo živných podkladech. V Evropě přirozeně roste na mnohem větším území než lípa velkolistá, je rozšířená hodně na sever i na daleký východ.
Listy lípy srdčité
jsou na
rubu
modrozelené a mají v paždí žilek rezavé chloupky.
Plody jsou drobné a bez žeber.
Použití má stejné jako u lípy velkolisté.
Oba druhy našich domácích lip se navzájem neomezeně kříží. Takové potomstvo bývá označováno jako lípa evropská - Tilia europaea. Díky tomu se setkáváme s velikou růzností, co se týká termínu kvetení.
Aby si včelaři co nejvíc prodloužili snůšku pylu a nektaru z květů lip až do druhé poloviny léta, vyhledávali co nejpozději kvetoucí typy, a ty následně množili roubováním. V českých parcích je často k vidění pozdě kvetoucí lípa krymská (lípa zelená). Její původ není znám. Velmi se podobá lípě srdčité, množí se pouze roubováním.
Na lípě srdčité bývá i mnoho medovice od mšice zdobnatky lípové. Někdy ale zdobnatka lípová slouží převážně za potravu jiným strávníkům.
Na fotografii je zhruba uprostřed jedna mšice, a kolem ní 2 kukly slunéček a jedna larva před kuklením. Bohužel to vypadá na nepůvodní, invazní slunéčko východní.
Mnoho mšic zlikvidují i larvy různých mšicožravých pestřenek.
Pestřenka je na fotografii vlevo.
O květy lípy srdčité mají zájem i čmeláci.
Semena lípy srdčité jsou drobná.
Lípa stříbrná (plstnatá)
pochází z
jihovýchodní Evropy. Ve městech je
často pěstovaná, protože lépe snáší sucho a znečištěné ovzduší. Kvete
později než naše lípy.
Intenzivně voní, láká k sobě hmyz z dálky. V jejích květech je ale velmi málo nektaru, nebo většinou žádný nektar. Proto pod ní bývají mrtví čmeláci, kteří umírají hladem. A také hynou stářím. V době květu lípy stříbrné je totiž většina čmeláčích kolonii na konci svého vývoje. Stojí za pozornost, že pod lípou stříbrnou bývají mrtvé pouze čmeláčí dělnice, ale skoro žádní samečci a prakticky žádné mladé čmeláčí matky.
Včely medonosné nosí z lípy stříbrné do úlů mnoho kvalitního pylu. Nektar žádný. V době květu lípy stříbrné už je potřeba včelstva krmit cukrem, jinak budou včely taky hladovět, není-li nablízku jiný vydatný zdroj nektaru.
V období socialismu se u nás pokusně vysazovala v městské zeleni lípa americká. Do dnešní doby se někde ještě vyskytuje. Její pěstování ale nemá žádný smysl. Je po všech stránkách horší než naše lípy. Nevoní, ale smrdí, jako léčivá rostlina se nehodí, nektaru pro hmyz sice trochu má, ale naše lípy jsou lepší. Sice americká lípa rychle roste, jenže má nekvalitní, křehké dřevo, stromy se snadno lámou. I v Americe raději pěstují evropské lípy nebo křížence lípy americké s evropskými lípami. U nás zbytečně vnáší cizí geny do semen našich lip.
Pozná se podle obrovských listů.
List a květ lípy americké je na fotografii vlevo, list a květ lípy srdčité je vpravo.
Květy lípy americké jsou taky větší
Semena lípy americké mají podlouhlý tvar.
Nejlépe se různé druhy lip rozliší podle plodů.
Intenzivně voní, láká k sobě hmyz z dálky. V jejích květech je ale velmi málo nektaru, nebo většinou žádný nektar. Proto pod ní bývají mrtví čmeláci, kteří umírají hladem. A také hynou stářím. V době květu lípy stříbrné je totiž většina čmeláčích kolonii na konci svého vývoje. Stojí za pozornost, že pod lípou stříbrnou bývají mrtvé pouze čmeláčí dělnice, ale skoro žádní samečci a prakticky žádné mladé čmeláčí matky.
Včely medonosné nosí z lípy stříbrné do úlů mnoho kvalitního pylu. Nektar žádný. V době květu lípy stříbrné už je potřeba včelstva krmit cukrem, jinak budou včely taky hladovět, není-li nablízku jiný vydatný zdroj nektaru.
V období socialismu se u nás pokusně vysazovala v městské zeleni lípa americká. Do dnešní doby se někde ještě vyskytuje. Její pěstování ale nemá žádný smysl. Je po všech stránkách horší než naše lípy. Nevoní, ale smrdí, jako léčivá rostlina se nehodí, nektaru pro hmyz sice trochu má, ale naše lípy jsou lepší. Sice americká lípa rychle roste, jenže má nekvalitní, křehké dřevo, stromy se snadno lámou. I v Americe raději pěstují evropské lípy nebo křížence lípy americké s evropskými lípami. U nás zbytečně vnáší cizí geny do semen našich lip.
Pozná se podle obrovských listů.
List a květ lípy americké je na fotografii vlevo, list a květ lípy srdčité je vpravo.
Květy lípy americké jsou taky větší
Semena lípy americké mají podlouhlý tvar.
Nejlépe se různé druhy lip rozliší podle plodů.
24/3/2017
-
Víc otázek než odpovědí
My včelaři známe roztoče Varroa. Ten škodí mnoha způsoby, nyní je u nás v Praze nejaktuálnější okolnost, že Varroa roznáší virové nemoci. Výzkumníci už prokázali, že v roztoči Varroa se včelí viry nerozmnožují, že přenos se děje pouze mechanicky v místech, kde roztoč včelu nabodává. Ovšem i to stačí k tomu, že nyní je nás v Praze 6 několik včelařů bez včelstev, ačkoliv na podzim jsme naše včelstva zazimovali v dobré síle. Virových infekcí včelstev existuje mnoho druhů, každá se projevuje trochu jinak. Nás postihla nemoc, která není na včelách vidět. Včelstvo je silné, dobře nosí med, jenom nevychová žádné dlouhověké včely, které by dokázaly přezimovat. Jak to bude letos, je těžko odhadnout. Možná že letošní mrazivější zima se postarala o to, že nemocná včelstva vymrzla a zůstaly jenom ty zcela zdravé. Ale jisté to není. Kvůli tomu, aby se včelí nemoci tolik nešířily, by bylo užitečné, kdyby jednotlivá stanoviště včel byla daleko od sebe.
Takže na opylování ovocných stromů je potřeba podporovat včely samotářky a čmeláky. Jenže i ti mají svoje parazity.
Totéž zvětšeně.
Čmeláčí roztoči se vyvíjejí zcela jinak, než jaký vývoj má Varroa.
Zkoumala jsem internet, a to i cizojazyčné příspěvky. Moc toho známo není. Tedy ledacos je
o nich napsáno, jenže na internet může vkládat kdokoliv cokoliv, je těžko k rozlišení, co napsal odborník a co si jenom někdo vymyslel, protože ho to zrovna napadlo.
Ti roztoči se mohou jmenovat Tyrophagus laevis, synonymum je Kuzinia laevis. A na některých fotografiích v internetových příspěvcích vypadají stejně jako na mých fotografiích, ale na některých fotkách jiných autorů vypadají zcela jinak. Že by to byla různá vývojová stadia stejného druhu čmeláčího roztoče? Nebo na čmelácích parazituje víc různých druhů roztočů?
Podle názoru některých se čmeláčí roztoči vyvíjejí pouze na zásobách pylu a nektaru v hnízdech čmeláků. Podle jiných názorů ti roztoči taky čmeláky nabodávají a vysávají jim tělní tekutiny. Nejvíc článků je na internetu o tom, že lidi zavlekli evropského čmeláka zemního na jiné kontinenty, a to i s těmi čmeláčími roztoči. A že se invazně šíří v Tasmánii a v Argentině, v případě Argentiny tihle čmeláčí roztoči likvidují původní argentinské druhy čmeláků. To je malér. Naši čeští čmeláci se sice sami neumějí těmto roztočům bránit, ale v čmeláčích hnízdečkách v zemi obvykle žijí i další druhy roztočů, kteří jako dravci požírají ty čmeláčí roztoče. U nás to může fungovat, na jiných kontinentech to fungovat nemusí.
Jisté je, že na konci vývoje čmeláčího hnízdečka roztoči poznají, kdy se musí přichytit na mladou čmeláčí matku, a společně s ní přezimovat, a zjara kolonizovat nové čmeláčí hnízdečko.
Co se s tím dá dělat? Těžko radit. Jak najít systém, který zlikviduje roztoče a nepoškodí matku čmeláčiči? Někdo radí cigaretový kouř. No výzkumníci včelaři by mohli vyzkoušet i jiné přípravky. Mohlo by fungovat totéž jako proti roztočům Varroa (samozřejmě v přiměřeně menších koncentracích a dávkách)? Určitě nedělejte pokusy amatérsky, to by čmelákům víc ublížilo než pomohlo. Ale někdo vědecky zdatný by se problému chopit mohl.
My včelaři známe roztoče Varroa. Ten škodí mnoha způsoby, nyní je u nás v Praze nejaktuálnější okolnost, že Varroa roznáší virové nemoci. Výzkumníci už prokázali, že v roztoči Varroa se včelí viry nerozmnožují, že přenos se děje pouze mechanicky v místech, kde roztoč včelu nabodává. Ovšem i to stačí k tomu, že nyní je nás v Praze 6 několik včelařů bez včelstev, ačkoliv na podzim jsme naše včelstva zazimovali v dobré síle. Virových infekcí včelstev existuje mnoho druhů, každá se projevuje trochu jinak. Nás postihla nemoc, která není na včelách vidět. Včelstvo je silné, dobře nosí med, jenom nevychová žádné dlouhověké včely, které by dokázaly přezimovat. Jak to bude letos, je těžko odhadnout. Možná že letošní mrazivější zima se postarala o to, že nemocná včelstva vymrzla a zůstaly jenom ty zcela zdravé. Ale jisté to není. Kvůli tomu, aby se včelí nemoci tolik nešířily, by bylo užitečné, kdyby jednotlivá stanoviště včel byla daleko od sebe.
Takže na opylování ovocných stromů je potřeba podporovat včely samotářky a čmeláky. Jenže i ti mají svoje parazity.
Totéž zvětšeně.
Čmeláčí roztoči se vyvíjejí zcela jinak, než jaký vývoj má Varroa.
Zkoumala jsem internet, a to i cizojazyčné příspěvky. Moc toho známo není. Tedy ledacos je
o nich napsáno, jenže na internet může vkládat kdokoliv cokoliv, je těžko k rozlišení, co napsal odborník a co si jenom někdo vymyslel, protože ho to zrovna napadlo.
Ti roztoči se mohou jmenovat Tyrophagus laevis, synonymum je Kuzinia laevis. A na některých fotografiích v internetových příspěvcích vypadají stejně jako na mých fotografiích, ale na některých fotkách jiných autorů vypadají zcela jinak. Že by to byla různá vývojová stadia stejného druhu čmeláčího roztoče? Nebo na čmelácích parazituje víc různých druhů roztočů?
Podle názoru některých se čmeláčí roztoči vyvíjejí pouze na zásobách pylu a nektaru v hnízdech čmeláků. Podle jiných názorů ti roztoči taky čmeláky nabodávají a vysávají jim tělní tekutiny. Nejvíc článků je na internetu o tom, že lidi zavlekli evropského čmeláka zemního na jiné kontinenty, a to i s těmi čmeláčími roztoči. A že se invazně šíří v Tasmánii a v Argentině, v případě Argentiny tihle čmeláčí roztoči likvidují původní argentinské druhy čmeláků. To je malér. Naši čeští čmeláci se sice sami neumějí těmto roztočům bránit, ale v čmeláčích hnízdečkách v zemi obvykle žijí i další druhy roztočů, kteří jako dravci požírají ty čmeláčí roztoče. U nás to může fungovat, na jiných kontinentech to fungovat nemusí.
Jisté je, že na konci vývoje čmeláčího hnízdečka roztoči poznají, kdy se musí přichytit na mladou čmeláčí matku, a společně s ní přezimovat, a zjara kolonizovat nové čmeláčí hnízdečko.
Co se s tím dá dělat? Těžko radit. Jak najít systém, který zlikviduje roztoče a nepoškodí matku čmeláčiči? Někdo radí cigaretový kouř. No výzkumníci včelaři by mohli vyzkoušet i jiné přípravky. Mohlo by fungovat totéž jako proti roztočům Varroa (samozřejmě v přiměřeně menších koncentracích a dávkách)? Určitě nedělejte pokusy amatérsky, to by čmelákům víc ublížilo než pomohlo. Ale někdo vědecky zdatný by se problému chopit mohl.
16/12/2016
-
Jak příroda recykluje
Všichni včelaři to znají. Na podzim si člověk přinese domů staré plásty, aby je přetavil na vosk. A pak se objeví jiná nutná práce, tavení vosku se odkládá a odkládá tak dlouho, až našinec na plásty zapomene.
Zatím se ve starých plástech, zapomenutých doma v teple pod jinými věcmi, objeví v buňkách pavučinka.
Nyní jsou housenky zavíječů hodně sledované výzkumníky, právě kvůli těm neobvyklým enzymům.
Ukázalo se totiž, že enzymy z housenek zavíječů voskových, které rozkládají včelí vosk, současně umí rozkládat buněčné stěny bakterií tuberkulózy. A to je mimořádně důležitý objev. Léčba tuberkulózy je totiž obtížná kvůli tomu, že tyčinková bakterie, která nemoc způsobuje, má v buněčných stěnách mnoho lipidů, a ty brání průchodu léčiv dovnitř do bakterie. Podrobněji je výzkum na housenkách zavíječe voskového popsán v časopisu Moderní Včelař.
Navíc je mnoho typů tuberkulózy vůči léčivům rezistentní.
Třeba nás zachrání tyhle ošklivé housenky zavíječů, tak se na ně podívejme.
Při určitém osvětlení je vidět, že housenka má na těle tenoučké chloupky.
Když se zavíječům povede rozložit vosk, potom už umí příroda recyklovat dál sama.
Zbytky po zavíječích konzumuje kožojed obecný.
Kukla a vylíhlý zavíječ.
Jen vyjímečně člověk vidí jednotlivou kuklu zavíječe. Obvykle jich je víc vedle sebe. Zalézají se kuklit do nejrůznějších skulin.
Housenky zavíječů a jejich kukly totiž mohou být jen tam, kam se nedostanou včely.
Včely totiž umí zavíječe v úlech likvidovat.
Ovšem ani tak nemají zavíječi vždy vyhráno. Zdá se, že z některé kukly se nakonec vylíhne něco jiného (možná lumci).
Doponěno 25/4/2017: v dnešním tisku se objevil článek o tom, že zavíječ umí kromě včelího vosku rozložit i plast. Ale zázraky se dít nebudou. Zavíječi taky velmi trpí virovými nemocemi. Dosud všechny pokusy o velkochovy zavíječů ztroskotaly na rychlém rozšíření virových infekcí mezi zavíječi. Příroda nedovoluje přemnožení u žádného druhu, ani u zavíječů.
16/11/2016 - Jilmy ve Stromovce
Všichni včelaři to znají. Na podzim si člověk přinese domů staré plásty, aby je přetavil na vosk. A pak se objeví jiná nutná práce, tavení vosku se odkládá a odkládá tak dlouho, až našinec na plásty zapomene.
Zatím se ve starých plástech, zapomenutých doma v teple pod jinými věcmi, objeví v buňkách pavučinka.
Kdopak sem nakladl svá
vajíčka?
Zavíječ voskový je
přítel
temnot, je
to umění přinutit ho, aby se vyfotografoval na světle.
Tak se kouknu, kdo se
skrývá
pod
pavučinami v plástech.
Tahle housenka zavíječe se už asi chystala zakuklit, dalo to práci roztrhnout její obydlí.
Ale hned jak jsem jí dala na světlo, hned se snažila utéct.
Někdo by řekl, vždyť ta housenka vypadá strašně ošklivě.
Tedy
ona
skutečně vypadá ošklivě. Ale umí to, co je jinak v přírodě neobvyklé.
Tahle housenka zavíječe voskového v sobě má enzymy, které dokážou
rozkládat včelí vosk a měnit vosk na potravinu.Tahle housenka zavíječe se už asi chystala zakuklit, dalo to práci roztrhnout její obydlí.
Ale hned jak jsem jí dala na světlo, hned se snažila utéct.
Nyní jsou housenky zavíječů hodně sledované výzkumníky, právě kvůli těm neobvyklým enzymům.
Ukázalo se totiž, že enzymy z housenek zavíječů voskových, které rozkládají včelí vosk, současně umí rozkládat buněčné stěny bakterií tuberkulózy. A to je mimořádně důležitý objev. Léčba tuberkulózy je totiž obtížná kvůli tomu, že tyčinková bakterie, která nemoc způsobuje, má v buněčných stěnách mnoho lipidů, a ty brání průchodu léčiv dovnitř do bakterie. Podrobněji je výzkum na housenkách zavíječe voskového popsán v časopisu Moderní Včelař.
Navíc je mnoho typů tuberkulózy vůči léčivům rezistentní.
Třeba nás zachrání tyhle ošklivé housenky zavíječů, tak se na ně podívejme.
Při určitém osvětlení je vidět, že housenka má na těle tenoučké chloupky.
Když se zavíječům povede rozložit vosk, potom už umí příroda recyklovat dál sama.
Zbytky po zavíječích konzumuje kožojed obecný.
Kukla a vylíhlý zavíječ.
Jen vyjímečně člověk vidí jednotlivou kuklu zavíječe. Obvykle jich je víc vedle sebe. Zalézají se kuklit do nejrůznějších skulin.
Housenky zavíječů a jejich kukly totiž mohou být jen tam, kam se nedostanou včely.
Včely totiž umí zavíječe v úlech likvidovat.
Ovšem ani tak nemají zavíječi vždy vyhráno. Zdá se, že z některé kukly se nakonec vylíhne něco jiného (možná lumci).
Doponěno 25/4/2017: v dnešním tisku se objevil článek o tom, že zavíječ umí kromě včelího vosku rozložit i plast. Ale zázraky se dít nebudou. Zavíječi taky velmi trpí virovými nemocemi. Dosud všechny pokusy o velkochovy zavíječů ztroskotaly na rychlém rozšíření virových infekcí mezi zavíječi. Příroda nedovoluje přemnožení u žádného druhu, ani u zavíječů.
16/11/2016 - Jilmy ve Stromovce
Jilmy jsou zajímavé tím, že
mají
nápadně
nesouměrné listy
Teď
v
listopadu, těsně před začátkem mrazů, bylo neobvyklé, že pod jilmem na
mne padalo hodně jedinců drobného hmyzu.
Příčina se dala objevit snadno. Ačkoliv jilmové listy už jsou na podzim
zežloutlé, jsou obsypané chladu odolnými hmyzáčky. A nejen to,
detailnější fotografie ukázala i to, co člověk okem nevidí. To znamená
hmyzí vajíčka. Tisíce, spíš miliony vajíček kolem pupenů i jinde na
větvičkách jilmů.
Určení druhu dalo trochu práce. Literatury s obrázky je málo, fotografie na internetu taky nic moc. Nakonec se přikláním k názoru, že fotografovaným druhem je MERA JILMOVÁ - Psylla ulmi (Cacopsylla ulmi).
Larvy mery jilmové jsou významným zdrojem medovice. Dává výbornou snůšku v květnu a v první polovině června. Podle toho, co jsem se dočetla, v ČR žije 124 druhů mer, ale včelařský význam má právě jen mera jilmová. Ostatní druhy mají medovice málo a včely se o ně zajímají spíš vyjímečně.
Jsem zvědavá, jak se budou larvy příští rok vyvíjet. Chystám se je sledovat. Jilmy ve Stromovce jsou sice mohutné vysoké stromy, ale některé větve mají i nízko nad zemí, kam člověk snadno dosáhne. Stromovka je záplavové území blízko Vltavy - proto je zde park, který nikdo nezastavěl - a zdejším druhem jilmu je jilm vaz (Ulmus laevis). Je to druh lužních lesů s vysoko položenou hladinou podzemní vody. Snáší záplavy, a aby ho povodeň nevyvrátila, bývá do široka rozkročený mohutnými kořenovými náběhy.
Kmen jilmu s výraznými kořenovými náběhy.
Jilm vaz má kvítky ve svazečcích, převislé a na dlouhých stopkách.
Plody se vyvíjejí zjara velmi rychle. Potřebují uzrát hodně brzy, aby začaly na zemi klíčit a růst dřív než jiné druhy rostlin.
Na konci dubna jsou plody už vyrostlé, ale ještě zelené. Před polovinou května uzrají a vítr je rozfouká po okolí.
Určení druhu dalo trochu práce. Literatury s obrázky je málo, fotografie na internetu taky nic moc. Nakonec se přikláním k názoru, že fotografovaným druhem je MERA JILMOVÁ - Psylla ulmi (Cacopsylla ulmi).
Larvy mery jilmové jsou významným zdrojem medovice. Dává výbornou snůšku v květnu a v první polovině června. Podle toho, co jsem se dočetla, v ČR žije 124 druhů mer, ale včelařský význam má právě jen mera jilmová. Ostatní druhy mají medovice málo a včely se o ně zajímají spíš vyjímečně.
Jsem zvědavá, jak se budou larvy příští rok vyvíjet. Chystám se je sledovat. Jilmy ve Stromovce jsou sice mohutné vysoké stromy, ale některé větve mají i nízko nad zemí, kam člověk snadno dosáhne. Stromovka je záplavové území blízko Vltavy - proto je zde park, který nikdo nezastavěl - a zdejším druhem jilmu je jilm vaz (Ulmus laevis). Je to druh lužních lesů s vysoko položenou hladinou podzemní vody. Snáší záplavy, a aby ho povodeň nevyvrátila, bývá do široka rozkročený mohutnými kořenovými náběhy.
Kmen jilmu s výraznými kořenovými náběhy.
Jilmy
jsou
ve Stromovce rozptýlené na mnoha místech, jsou jich tam desítky,
možná by se jich našla skoro stovka. Některé jsou obrovské. V
zimě se jilmy dají odhadnout podle toho, že jsou jaksi doširoka
rozkročené, mají velké kořenové náběhy, aby je povodeň nevyvrátila.
A jak poznat jilm brzy
zjara?
Pro všechny naše jilmy je typické, že kvetou dřív, než jim začnou rašit listy. A jejich kvítky jsou maličkaté, obvykle si jich nikdo ani nevšimne.
Pro všechny naše jilmy je typické, že kvetou dřív, než jim začnou rašit listy. A jejich kvítky jsou maličkaté, obvykle si jich nikdo ani nevšimne.
Jilm vaz má kvítky ve svazečcích, převislé a na dlouhých stopkách.
Plody se vyvíjejí zjara velmi rychle. Potřebují uzrát hodně brzy, aby začaly na zemi klíčit a růst dřív než jiné druhy rostlin.
Na konci dubna jsou plody už vyrostlé, ale ještě zelené. Před polovinou května uzrají a vítr je rozfouká po okolí.
12/7/2016
-
Co si kutí kutilky?
V dávné minulosti zeměkoule prý žila kutilka, která se stala prapramátí všech včel. Do skupiny včel patří všechny druhy, jejichž larvičky se vyvíjejí na zásobách pylu a nektaru z květů. Jenom v ČR bylo zdokumentováno téměř 600 druhů, které patří mezi včely (Apiformes), a všechny mají svůj dávný původ od jedné pramáti kutilky. Jak vlastně žijí kutilky teď?
Při vyhrabávání si počíná velmi rychle. Běhá dovnitř do vyhrabávané chodbičky, nabere trochu země, pak rychle vyběhne ven, náklad odloží, a tak pořád dál.
Až budou komůrky hotové, zásobí plod ochromenými cvrčky nebo kobylkami, koníky. Do každé komůrky dá 2 - 3 kusy kořisti, na ně naklade vajíčko. Má dvě generace do roka.
V Praze se v posledních letech šíří kutilka asijská. Ta si na chráněných místech buduje pro svoje larvy hnízdečka z bláta.
Komůrky, ze kterých se vylíhly kutilky asijské.
Až bude komůrka z bláta hotová, kutilka asijská do ní nanosí zásobu ochromených pavouků, spíš větší počet, a na jednoho pavouka vyklade vajíčko, pak komůrku uzavře. Kutilka asijská je zavlečený invazní druh. Loví pavouky, a pavouků je všude dost. Navíc to vypadá, že kutilka asijská v ČR přezimuje pouze v lidských stavbách nebo na stavbách, volně v přírodě se jí nějak nevede. Za to má kutilka asijská mimořádně dobrou orientaci. Jakub Straka popisoval, že když létala do bytu otevřeným oknem a stavěla si hnízdečka někde za nábytkem, tak jí lidi okno zavřeli a začali větrat byt jiným oknem na opačné straně paneláku. To ovšem kutilku nezmátlo, hbitě našla opačné otevřené okno a prolétáváním přes 3 místnosti pokračovala v budování svých hnízdeček za nábytkem.
Dalším hojným druhem v Praze je kutilka písečná. Ta zásobuje svůj plod ochromenými housenkami.
V dávné minulosti zeměkoule prý žila kutilka, která se stala prapramátí všech včel. Do skupiny včel patří všechny druhy, jejichž larvičky se vyvíjejí na zásobách pylu a nektaru z květů. Jenom v ČR bylo zdokumentováno téměř 600 druhů, které patří mezi včely (Apiformes), a všechny mají svůj dávný původ od jedné pramáti kutilky. Jak vlastně žijí kutilky teď?
Kutilka
obecná
si
vyhrabává
hnízdečka
v
zemi.
Při vyhrabávání si počíná velmi rychle. Běhá dovnitř do vyhrabávané chodbičky, nabere trochu země, pak rychle vyběhne ven, náklad odloží, a tak pořád dál.
Kutilka
odložila
náklad
hlíny
a
znovu
pospíchá
dál
hloubit
chodbičku
k
budoucím
komůrkám.
Až budou komůrky hotové, zásobí plod ochromenými cvrčky nebo kobylkami, koníky. Do každé komůrky dá 2 - 3 kusy kořisti, na ně naklade vajíčko. Má dvě generace do roka.
V Praze se v posledních letech šíří kutilka asijská. Ta si na chráněných místech buduje pro svoje larvy hnízdečka z bláta.
Komůrky, ze kterých se vylíhly kutilky asijské.
A
tady
je
kutilka
asijská,
s
blátivou
kuličkou
v
kusadlech,
před
vzletem.
Až bude komůrka z bláta hotová, kutilka asijská do ní nanosí zásobu ochromených pavouků, spíš větší počet, a na jednoho pavouka vyklade vajíčko, pak komůrku uzavře. Kutilka asijská je zavlečený invazní druh. Loví pavouky, a pavouků je všude dost. Navíc to vypadá, že kutilka asijská v ČR přezimuje pouze v lidských stavbách nebo na stavbách, volně v přírodě se jí nějak nevede. Za to má kutilka asijská mimořádně dobrou orientaci. Jakub Straka popisoval, že když létala do bytu otevřeným oknem a stavěla si hnízdečka někde za nábytkem, tak jí lidi okno zavřeli a začali větrat byt jiným oknem na opačné straně paneláku. To ovšem kutilku nezmátlo, hbitě našla opačné otevřené okno a prolétáváním přes 3 místnosti pokračovala v budování svých hnízdeček za nábytkem.
Dalším hojným druhem v Praze je kutilka písečná. Ta zásobuje svůj plod ochromenými housenkami.
Kutilka
písečná
s
housenkou,
foto
Slávka
Němcová.
Více
o
kutilkách
i
dalších
zajímavostech
se
dočtete
na
stránkách
http://www.blanokridlivpraze.cz/
15/4/2016 - V Praze kvetou třešně, kdo je opylí?
Odpověď není snadná. Současně kvetou i javory mléče a trnky.
Mnoho hmyzích opylovatelů dává přednost javorům.
A taky kvetou smuteční vrby. Včely je milují. A to je ten problém. Zatímco časně kvetoucí druhy vrb je potřeba doporučovat, ty později kvetoucí lákají k sobě hmyz v termínu kvetení ovocných stromů.
Včelaři se mohou radovat, z vrb včely nosí mnoho nektaru. Pro
zahrádkáře je to ale smůla, na kvetoucí ovocné stromy přiletí jen málo
hmyzích opylovatelů.
Pro
opylování třešní je ta naše včela medonosná dost nenahraditelná.
V cizině jsou kvůli opylování ovocných sadů v umělých chovech samotářské včely zednice. Chovají tam uměle 2 druhy, zednici rohatou a zednici rezavou. Oba druhy se vyskytují u nás v přírodě, zejména zednice rezavá je velmi hojná.
Na
obrázku je samička zednice rohaté.
Opylují velmi dobře, a to již od nejčasnějšího jara. Pro zahrádkáře je ale nákup kukel zednic z umělých chovů zcela nepoužitelná záležitost. Ony totiž tyhle samotářské včely nemají žádný vztah k místu, kde se vylíhly. Sotva spatří světlo světa, tak vykrouží vysoko na oblohu a zmizí pryč. Spáření se samečkem probíhá brzy po vylíhnutí. Potom ale nějakou dobu musí samička létat na květy a krmit jen sebe samotnou. Nevím, jak dlouho to trvá, než jí ve vaječnících začnou dozrávat vajíčka a ona začne hledat místo pro vybudování hnízdečka. Ale protože vyletuje pouze při slunečném počasí, a takových teplých dnů bývá zjara málo, lze se domnívat, že to trvá víc týdnů, než se sama dostatečně vykrmí. A celou tu dobu lítá daleko po krajině, kde se jí zalíbí. Neexistuje síla, která by jí udržela na malé zahrádce. Proto se mohou včely zednice z umělých chovů používat na opylování ovocných sadů pouze u velkopěstitelů, kteří mají sady na ploše stovek hektarů. Tam nevadí, když se včely rozlétají po velké ploše sadů.
Naše běžné druhy pískorypek také rády létají na třešně. Ovšem i tady je u většiny druhů trochu potíž, že v termínu kvetení třešní teprve krmí samy sebe. Pyl pro výživu svých larviček budou sbírat až v době květu jabloní. Tedy přesněji, některé druhy pískorypek sbírají pyl už od konce března, ale není jich takové množství, aby to mělo vliv na opylení všech ovocných stromů.
Pískorypka popelavá je v Praze nejhojnější druh pískorypky. V květu
třešní ale teprve krmí sebe samotnou, pyl ještě nesbírá.
Když
se oteplí, je na třešních vidět dost zájemců o květní nektar.
Když
se ale podíváme na motýlí dlouhý sosák, jak saje zevnitř květu, je
jasné, že motýli moc květů neopylí..
23/3/2016
-
Kvete meruňka - kdo jí opylí?
Koncem března začínají v Praze kvést meruňky. Budou jejich květy opylené, který z druhů hmyzu s tím pomůže?
Jestli bude chladné a deštivé jaro, tak nepomůže nic a nikdo. Květy meruněk jsou choulostivé a za chladna je poškozuje plísňové onemocnění Monilia laxa. Potom se stane, že do základu semeníku v meruňkovém květu prorůstá mycelium plísně a proniká dál do větviček, nakonec zaschnou nejen květy, ale i větvičky. Meruňka není v Evropě původní a má s českým průběhem počasí časté potíže. No a české druhy hmyzu zase mívají potíže s meruňkou. Kvete totiž zjara moc brzy, a to ti naši hmyzáčci většinou ještě dospávají svůj zimní spánek. Několik druhů opylovatelů už je v termínu kvetení meruněk probuzených, ti ale často milují jiné druhy rostlin. Takže s opylováním meruněk mohou pomáhat hlavně včely medonosné. Meruňka je jejich oblíbený strom. Ovšem monodieta nesvědčí nikomu, každý potřebuje mít pestrou stravu. Pro včely je důležité, aby měly v potravě pyl a nektar z časně kvetoucích druhů vrb.
Pro zdraví včel jsou časně kvetoucí vrby nenahraditelné.
Je potřeba to zdůrazňovat zejména nyní, když na okraji Prahy (Praha Kyje) byla potvrzená infekce bakteriální mor včelího plodu. Včely mají vůči této nemoci dobrou imunitu, ale to samozřejmě jen v případě, že nejsou zesláblé hladověním nebo jednotvárnou stravou. V okruhu 5 km od stanoviště s potvrzenou infekcí je teď zákaz přesunů včelstev. Takže nyní vám žádný včelař nepřiveze včely na opylení meruněk ani za peníze, pokud jste v karanténním pásmu.
Jaké jsou další možnosti hmyzích opylovatelů?
Meruňky má ráda zednice rezavá (Osmia rufa).
Je to druh samotářské včely z čeledi čalounicovitých. Zatímco v úlu včel medonosných je matka, která klade vajíčka, ale neumí pracovat, na to musí mít dělnice, tak samotářské druhy jsou samostatné, umí všechnu práci dělat samy a dělnice nemají. Samička druhu zednice sama vytvoří hnízdečko, do něj nanosí zásoby nektaru a pylu a naklade po jednom vajíčku do každé komůrky. Pak komůrky uzavře, její larvičky se živí z nahromaděných zásob, zakuklí se, a příští rok se z nich vylíhne nová generace.
Zatímco včely medonosné a čmeláci (i mnozí další) sbírají pyl na nohách, samotářské včely z čeledi čalounicovitých mají na sběr pylu sběrací kartáče dole na bříšku. Ty jsou považované za mnohem lepší opylovatele, prý opylují až desetkrát víc květů než jejich nohosběrné příbuzné.
Co tedy připravit samotářským včelám druhu zednice rezavá, aby se jim u vaší meruňky líbilo?
Hnízdí v nejrůznějších přirozených dutinách, v suchých lodyhách (otýpky ze stonků křídlatky jsou dobré, spíš tenčí stonky), ve vyvrtaných otvotech ve dřevě, ve kdejaké škvíře. Důležitá je ta blízkost pestré stravy, kvetoucí vrby a bylinky v trávě má taky ráda.
A jak se mně samotné daří chovy samotářských druhů včel? Před několika roky byl o moje umělá hnízdečka takový zájem, až se různé druhy včel samotářek o jednotlivé dutinky praly a navzájem se z připravených otvorů vyhazovaly. Pak se ale stal primátorem města Prahy pan Svoboda, a ten velmi dbal na pečlivé sečení travnatých ploch. Pro hmyzí opylovatele to byla katastrofa, mnozí uhynuly hladem a nedokázaly vychovat další generaci. Od té doby se situace nezlepšila, naopak, všichni sekáči jsou placení za dokonalou práci. Takže v posledních letech se mi v umělých hnízdečkách neusadila ani jedna jediná samotářská včelička.
Je potřeba psát na magistrát, aby úředníci pochopili, že hmyz potřebuje mít nektar v květech nejenom v dubnu a v květnu, ale taky v červnu, v červenci, v srpnu a v září. Že nedokáže 10 dnů hladovět. Když posekají naráz velkou travnatou plochu tak, že nikde v doletu včely samotářky nezůstane ani jedna kvetoucí hluchavka, a nové květy se ukáží až za dva týdny po posečení, tak to ani včely samotářky, ani čmeláci nemohou přežít.
26/2/2016 - Pozor na jedovatý áron
Pozor na vzácný, chráněný a VELMI JEDOVATÝ ÁRON PLAMATÝ v přírodní rezervaci Divoká Šárka!
V současné době jsou moderní všelijaké "kytičkové kuchařky", které doporučují používat k jídlu zdravé bylinky z přírody. Přitom ale málo upozorňují na nebezpečí otrav jedovatými rostlinami a snadné záměny a podobnost mezi jedlým a jedovatým. Každý rok se u nás několik nešťastníků splete, a pak prožije nepříjemný týden v nemocnici. Aby docházelo k otravám jedovatými rostlinami co nejméně, je tu následující aktualia.
Velmi brzy v předjaří se začínají ukazovat výhonky jedovatého áronu plamatého. Ten musí s časným růstem pospíchat, bývá na vlhkých místech pod stromy (často pod olšemi). Jakmile stromům vyroste listí, budou árony v hlubokém stínu, a ve tmě se pak už žádné rostlině nedaří, áron tedy musí stihnout nabrat sílu zjara co nejdřív.
Potíž je právě v tom, že nyní, na začátku vegetace, si ho lidé velmi snadno spletou s jinými druhy rostlin.
Na některých listech áronů jsou tmavé skvrny. Je to pro tento druh charakteristické, ale tmavé skvrny nebývají na všech rostlinách, u nás v Šárce je to tak půl na půl, to jest, že asi polovina zdejších rostlin má listy beze skvrn.
Potom v srpnu už nebude mít áron žádné listy, ale z tmavých míst ve stínu na nás začnou svítit jeho červené (samozřejmě taky velmi jedovaté) plody.
A jak že se otrava áronem projevuje? Jeden postižený nešťastník to popisoval následovně: Odporná, hořce pálivá chuť, která nemizí ani po třech hodinách, půlcentimetrové půchýře v ústech, velké slinění, částečné ochrnutí obličeje...
DÁVEJTE SI POZOR, JAKÉ BYLINKY V PŘÍRODĚ SBÍRÁTE!! Jaký rozlišovací znak bych vám mohla doporučit: Myslete na to, že v chladné rokli Divoké Šárky začnou vaše oblíbené a jedlé rostlinky rašit až tak za měsíc nebo dva. "Zelenina", která se začíná objevovat už v únoru, NENÍ K JÍDLU !!
2/1/2016 - Včelařské dřeviny v zimě
Zimní měsíce jsou pro včelaře obdobím plánování. Mnozí teď prochází přírodou a přemýšlí, jestli by některé jiné (nové) stanoviště pro umístění včelích úlů nebylo lepší než stanoviště současné. Aby člověk našel místa, kde budou mít včely vydatné zdroje květního nektaru od jara až do podzimu, musí umět poznávat stromy v zimě.
Tahle lípa má za sebou neobvyklou historii. Kdysi kdosi jí odřezal všechny větve hned u kmene - a lípa se s tím dokázala vyrovnat a vlastně vyrůst do krásy. Pojmenování lípa evropská znamená, že se jedná o křížence druhů lípy srdčité (malolisté) a lípy velkolisté. Oba tyto druhy jsou u nás původní a snadno se spolu kříží. Pro včelaře je důležité vědět, že lípa velkolistá kvete o 2 - 3 týdny dřív než lípa srdčitá. Ideální tedy je mít blízko včelařského stanoviště oba druhy, dobrá snůška se tím protáhne až do začátku léta. V zimě se druhy lip rozlišují podle zralých semen. Lípa srdčitá má plody drobné, zakulacené.
Totéž v detailu:
Koncem března začínají v Praze kvést meruňky. Budou jejich květy opylené, který z druhů hmyzu s tím pomůže?
Jestli bude chladné a deštivé jaro, tak nepomůže nic a nikdo. Květy meruněk jsou choulostivé a za chladna je poškozuje plísňové onemocnění Monilia laxa. Potom se stane, že do základu semeníku v meruňkovém květu prorůstá mycelium plísně a proniká dál do větviček, nakonec zaschnou nejen květy, ale i větvičky. Meruňka není v Evropě původní a má s českým průběhem počasí časté potíže. No a české druhy hmyzu zase mívají potíže s meruňkou. Kvete totiž zjara moc brzy, a to ti naši hmyzáčci většinou ještě dospávají svůj zimní spánek. Několik druhů opylovatelů už je v termínu kvetení meruněk probuzených, ti ale často milují jiné druhy rostlin. Takže s opylováním meruněk mohou pomáhat hlavně včely medonosné. Meruňka je jejich oblíbený strom. Ovšem monodieta nesvědčí nikomu, každý potřebuje mít pestrou stravu. Pro včely je důležité, aby měly v potravě pyl a nektar z časně kvetoucích druhů vrb.
Pro zdraví včel jsou časně kvetoucí vrby nenahraditelné.
Je potřeba to zdůrazňovat zejména nyní, když na okraji Prahy (Praha Kyje) byla potvrzená infekce bakteriální mor včelího plodu. Včely mají vůči této nemoci dobrou imunitu, ale to samozřejmě jen v případě, že nejsou zesláblé hladověním nebo jednotvárnou stravou. V okruhu 5 km od stanoviště s potvrzenou infekcí je teď zákaz přesunů včelstev. Takže nyní vám žádný včelař nepřiveze včely na opylení meruněk ani za peníze, pokud jste v karanténním pásmu.
Jaké jsou další možnosti hmyzích opylovatelů?
Meruňky má ráda zednice rezavá (Osmia rufa).
Je to druh samotářské včely z čeledi čalounicovitých. Zatímco v úlu včel medonosných je matka, která klade vajíčka, ale neumí pracovat, na to musí mít dělnice, tak samotářské druhy jsou samostatné, umí všechnu práci dělat samy a dělnice nemají. Samička druhu zednice sama vytvoří hnízdečko, do něj nanosí zásoby nektaru a pylu a naklade po jednom vajíčku do každé komůrky. Pak komůrky uzavře, její larvičky se živí z nahromaděných zásob, zakuklí se, a příští rok se z nich vylíhne nová generace.
Zatímco včely medonosné a čmeláci (i mnozí další) sbírají pyl na nohách, samotářské včely z čeledi čalounicovitých mají na sběr pylu sběrací kartáče dole na bříšku. Ty jsou považované za mnohem lepší opylovatele, prý opylují až desetkrát víc květů než jejich nohosběrné příbuzné.
Co tedy připravit samotářským včelám druhu zednice rezavá, aby se jim u vaší meruňky líbilo?
Hnízdí v nejrůznějších přirozených dutinách, v suchých lodyhách (otýpky ze stonků křídlatky jsou dobré, spíš tenčí stonky), ve vyvrtaných otvotech ve dřevě, ve kdejaké škvíře. Důležitá je ta blízkost pestré stravy, kvetoucí vrby a bylinky v trávě má taky ráda.
A jak se mně samotné daří chovy samotářských druhů včel? Před několika roky byl o moje umělá hnízdečka takový zájem, až se různé druhy včel samotářek o jednotlivé dutinky praly a navzájem se z připravených otvorů vyhazovaly. Pak se ale stal primátorem města Prahy pan Svoboda, a ten velmi dbal na pečlivé sečení travnatých ploch. Pro hmyzí opylovatele to byla katastrofa, mnozí uhynuly hladem a nedokázaly vychovat další generaci. Od té doby se situace nezlepšila, naopak, všichni sekáči jsou placení za dokonalou práci. Takže v posledních letech se mi v umělých hnízdečkách neusadila ani jedna jediná samotářská včelička.
Je potřeba psát na magistrát, aby úředníci pochopili, že hmyz potřebuje mít nektar v květech nejenom v dubnu a v květnu, ale taky v červnu, v červenci, v srpnu a v září. Že nedokáže 10 dnů hladovět. Když posekají naráz velkou travnatou plochu tak, že nikde v doletu včely samotářky nezůstane ani jedna kvetoucí hluchavka, a nové květy se ukáží až za dva týdny po posečení, tak to ani včely samotářky, ani čmeláci nemohou přežít.
26/2/2016 - Pozor na jedovatý áron
Pozor na vzácný, chráněný a VELMI JEDOVATÝ ÁRON PLAMATÝ v přírodní rezervaci Divoká Šárka!
V současné době jsou moderní všelijaké "kytičkové kuchařky", které doporučují používat k jídlu zdravé bylinky z přírody. Přitom ale málo upozorňují na nebezpečí otrav jedovatými rostlinami a snadné záměny a podobnost mezi jedlým a jedovatým. Každý rok se u nás několik nešťastníků splete, a pak prožije nepříjemný týden v nemocnici. Aby docházelo k otravám jedovatými rostlinami co nejméně, je tu následující aktualia.
Velmi brzy v předjaří se začínají ukazovat výhonky jedovatého áronu plamatého. Ten musí s časným růstem pospíchat, bývá na vlhkých místech pod stromy (často pod olšemi). Jakmile stromům vyroste listí, budou árony v hlubokém stínu, a ve tmě se pak už žádné rostlině nedaří, áron tedy musí stihnout nabrat sílu zjara co nejdřív.
Takhle
vypadá
áron
plamatý
v
Divoké
šárce
teď
v
únoru
Potíž je právě v tom, že nyní, na začátku vegetace, si ho lidé velmi snadno spletou s jinými druhy rostlin.
Mladý
výhon
v
detailu
Na některých listech áronů jsou tmavé skvrny. Je to pro tento druh charakteristické, ale tmavé skvrny nebývají na všech rostlinách, u nás v Šárce je to tak půl na půl, to jest, že asi polovina zdejších rostlin má listy beze skvrn.
Mladý
list áronu, fotografovaný proti slunci
Mladá
rostlina
áronu
ve
stadiu,
kdy
se
snadno
zamění
za
jinou
bylinku
Později
už
je
rozlišování
zcela
jasné.
V
květnu
se
ukáží
charakteristické
květní
toulce
áronu
plamatého.
Potom v srpnu už nebude mít áron žádné listy, ale z tmavých míst ve stínu na nás začnou svítit jeho červené (samozřejmě taky velmi jedovaté) plody.
A jak že se otrava áronem projevuje? Jeden postižený nešťastník to popisoval následovně: Odporná, hořce pálivá chuť, která nemizí ani po třech hodinách, půlcentimetrové půchýře v ústech, velké slinění, částečné ochrnutí obličeje...
DÁVEJTE SI POZOR, JAKÉ BYLINKY V PŘÍRODĚ SBÍRÁTE!! Jaký rozlišovací znak bych vám mohla doporučit: Myslete na to, že v chladné rokli Divoké Šárky začnou vaše oblíbené a jedlé rostlinky rašit až tak za měsíc nebo dva. "Zelenina", která se začíná objevovat už v únoru, NENÍ K JÍDLU !!
2/1/2016 - Včelařské dřeviny v zimě
Zimní měsíce jsou pro včelaře obdobím plánování. Mnozí teď prochází přírodou a přemýšlí, jestli by některé jiné (nové) stanoviště pro umístění včelích úlů nebylo lepší než stanoviště současné. Aby člověk našel místa, kde budou mít včely vydatné zdroje květního nektaru od jara až do podzimu, musí umět poznávat stromy v zimě.
Lípa
evropská
v
areálu
kláštera
Benediktinů
na
Břevnově.
Tahle lípa má za sebou neobvyklou historii. Kdysi kdosi jí odřezal všechny větve hned u kmene - a lípa se s tím dokázala vyrovnat a vlastně vyrůst do krásy. Pojmenování lípa evropská znamená, že se jedná o křížence druhů lípy srdčité (malolisté) a lípy velkolisté. Oba tyto druhy jsou u nás původní a snadno se spolu kříží. Pro včelaře je důležité vědět, že lípa velkolistá kvete o 2 - 3 týdny dřív než lípa srdčitá. Ideální tedy je mít blízko včelařského stanoviště oba druhy, dobrá snůška se tím protáhne až do začátku léta. V zimě se druhy lip rozlišují podle zralých semen. Lípa srdčitá má plody drobné, zakulacené.
Lípa
velkolistá
má
semena
mnohem
větší,
žebernatá,
a
taky
obalená
droboučkým
huňatým kožíškem.
Obrovské stromy druhu lípa velkolistá jsou k vidění před jižní stěnou kostela sv. Norberta.
Marie Terezie prý kdysi vydala nařízení, že u každé školy a u každé fary mají být chovány včely. Původní školní budovy se do dnešní doby většinou nezachovaly, a včelařská tradice už do současného školství nepřešla. Ale kolem kostelů se včelařské dřeviny často udržely i do dnešní doby.
Javor klen (javor horský) má ze všech druhů javorů v květech nejvíc nektaru. Je zvláštní, že v současnosti v Praze není žádný javor prohlášen jako památný strom nebo státem chráněný strom. Přitom javor klen se může dožít věku 400 roků a mít průměr kmene 2 m, výšku dokonce 40 m. Má tedy všechny předpoklady k tomu, aby se v Praze stal rekordmanem, kterého jiné druhy stromů mohou jen těžko překonávat stářím, výškou a průměrem kmene (lepší mohou být jen duby, možná i některý jasan, ale to nejsou včelařské dřeviny).
Obrovské stromy druhu lípa velkolistá jsou k vidění před jižní stěnou kostela sv. Norberta.
Tyhle
lípy jsou přirozeně rostlé, tady je nikdo neseřezával.
Marie Terezie prý kdysi vydala nařízení, že u každé školy a u každé fary mají být chovány včely. Původní školní budovy se do dnešní doby většinou nezachovaly, a včelařská tradice už do současného školství nepřešla. Ale kolem kostelů se včelařské dřeviny často udržely i do dnešní doby.
Vzadu
za
kostelem
sv.
Norberta
rostou
javory
kleny.
(Fotografovaný jedinec má spodní část kmene porostlou břečťanem.)
(Fotografovaný jedinec má spodní část kmene porostlou břečťanem.)
Javor klen (javor horský) má ze všech druhů javorů v květech nejvíc nektaru. Je zvláštní, že v současnosti v Praze není žádný javor prohlášen jako památný strom nebo státem chráněný strom. Přitom javor klen se může dožít věku 400 roků a mít průměr kmene 2 m, výšku dokonce 40 m. Má tedy všechny předpoklady k tomu, aby se v Praze stal rekordmanem, kterého jiné druhy stromů mohou jen těžko překonávat stářím, výškou a průměrem kmene (lepší mohou být jen duby, možná i některý jasan, ale to nejsou včelařské dřeviny).
V
zimě
se
javor
klen
pozná
podle
zelených
pupenů
Tím
se
liší
od
javoru
mléče,
který
má
pupeny
tmavé
Dokud
kaštany
(jírovce)
netrpěly
klíněnkou,
která
je velmi oslabuje, byly také významnými včelařskými
dřevinami. Zajímavý byl i včelí vosk, který v době květu kaštanů včely
tvořily. Ten vosk měl zajímavě načervenalou barvu.
Z jejich pupenů včely také získávají propolis.
Proto i kaštany bývaly kolem kostelů a na hřbitovech často vysazované. Na fotografii je kaštan za kostelem sv. Gottharda.
Často byly včelařské dřeviny vysazované v širším okolí kostelů. A mnohé se potom i samy šířily dál.
Proto i kaštany bývaly kolem kostelů a na hřbitovech často vysazované. Na fotografii je kaštan za kostelem sv. Gottharda.
Často byly včelařské dřeviny vysazované v širším okolí kostelů. A mnohé se potom i samy šířily dál.
Trnovník akát, v pozadí věž kostela sv. Matěje
Mladé
výhony
se
snadno
poznají
podle
trnů
Zejména
pokud
někdo
akáty
vykácí,
z
pařezů
pak
vyrostou
šlahouny
s
mohutnými
trny
Ale
plodné větvičky akátů mají trny malinké, často jen naznačené, skoro
žádné
Používat
na
území
Prahy
6
na
plevel
herbicid
Roundup,
nebo
nepoužívat?
Příznivci používání chemických prostředků poukazují na to, že zejména z prostorů ve škvírách dlažby se rostliny odstraňují ztěžka, a že rostlinné kořeny dlažbu poškozují.
Herbicid Roundup, s účinnou látkou glyphosate, označuje jeho výrobce (firma Monsanto) za přípravek, který je z hlediska lidského zdraví neškodný. V poslední době se ale množí zprávy o tom, že to s tou "neškodností" a "nejedovatostí" není tak jednoduché. Musím říct, že mnohé jiné pesticidy, které se používají v zemědělství, jsou daleko jedovatější. Ale Roundupu je potřeba věnovat pozornost z toho důvodu, že se kvůli hubení plevelů (a kvůli desikacím některých plodin) spotřebovává ve větším množství.
Ne všemu, co se objevuje na internetu, je potřeba věřit. Ale za přečtení to stojí:
http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2013/07/roundup.pdf
http://orgo-net.blogspot.cz/2013/05/nova-studie-herbicid-roundup-pusobi.html
My včelaři jsme se snažili o problému mluvit 29.10.2015 na besedě s odborníky z Výzkumného ústavu rostlinné výroby a z Výzkumného ústavu včelařského. Moc jsme se toho ale nedověděli. Obě tyhle instituce se výzkumem zemědělské chemie zabývají, ale řešit přípravek Roundup mají v plánu až na příští rok, zatím nevědí. Nakonec jsme se shodli na podstatné věci: Nelze rozdělovat na jedovaté nebo nejedovaté. Záleží na dávce. Ve velké dávce je jedovatá i kuchyňská sůl. Řešením problému tedy není úplně zakázat herbicidy, ale máme je používat s rozumem, jen v těch skutečně nutných případech. Prostě hledat, jak spotřebovávat co nejmenší množství chemie.Když se má používat Roundup správně, je v první řadě potřeba jeho působení rozumět. Zkusím to tedy stručně popsat. Roundup je systémový herbicid. Slovo herbicid znamená, že se používá k likvidaci rostlin (plevelů). Slovo systémový nám říká, že účinná látka je v rostlině rozváděná do všech pletiv, i do těch, které nebyly postřikem zasažené. Z toho vyplývá, že pro likvidace plevele stačí zasáhnout postřikem jen část zelené listové plochy rostliny, a účinná látka se dostane v rostlině všude. Není proto žádoucí, aby člověk, který Roundup aplikuje, zmáchal ošetřované rostliny nadbytečně ze všech stran. Dále je potřeba používat správnou koncentraci. Vyrábí se několik různých přípravků s látkou glyphosate, které se liší obsahem dalších látek, např. smáčedel. Proto nemohu v tomhle stručném článku napsat, jak se před použitím ředí vodou. Ale pro velmi přibližný odhad lze napsat, že koupený 1 litr Roundupu se před použitím ředí se 100 litry vody. A na 1 hektar se spotřebuje 200 až 300 litrů postřiku. Na jak velkou plochu potřebuje Praha 6 herbicidy, na jak velké ploše lidi nedokážou likvidovat plevele ručně? Neumím odhadnout.
Kde a komu rostliny ve škvírách vadí? Je to zvláštní. Když v létě nastala vedra a sucho, v souvislé ploše trávníku květy nebyly. Sekačky odsekaly porost velmi nízko, žhavé slunce přehřívalo kořínky bylin i trav, a rostliny v travnaté ploše umíraly. Ale ve škvírách pod dlažbou byly kořeny rostlin v pořádku. I v těch největších vedrech měly květy alespoň ráno otevřené a s nabídkou pylu a nektaru pro hmyz.
A jakým způsobem se aplikace herbicidu v Praze dělá? Nad tím je určitě potřeba se zamyslet. Tahle nepříjemná práce se dělá ručně. A protože o tento druh práce zájem není, obvykle to odnese některý z našich mladých romských spoluobčanů. Dostane na záda batoh s náplní herbicidu. Jakou to má váhu - 10 kg nebo 15 kg? Určitě to váží tolik, že ten, kdo má provádění postřiku jako svou hlavní pracovní náplň, se snaží aspoň z počátku rychle vystříkat co nejvíc tekutiny, aby si na váze odlehčil. Takže žádné bodové ošetření jen v místech, kde něco nevhodně roste, ale šplouchání herbicidu úplně všude, i kde nic neroste. V tom je potřeba hodně zlepšit.
Co bychom my včelaři měli požadovat ohledně aplikace Roundupu? Roundup není zařazen mezi jedy, ze zákona se tedy na něj nevztahují předpisy jako na používání jedovatých pesticidů. Jeho používání se nenahlašuje na místní úřad, ani se nikterak neoznačují místa, která byla Roundupem ošetřena. A tady vidím problém. Zatímco na polích každý člověk používání nezdravých postřiků předpokládá a na okraji pole si lidi nesbírají léčivé byliny, při údržbě ploch ve městě se aplikuje herbicid i tam, kde nikoho nenapadne na takovou možnost myslet. A zpočátku to není na rostlinách vidět, účinek herbicidu se začne projevovat až za několik dnů.
ZÁVĚR: Jestli se ukázalo, že se bez Roundupu nedá údržba ve městě zvládnout, dobře, v nějaké nejnutnější míře můžeme Roundup tolerovat. Ale s podmínkou, že každá ošetřená plocha bude vyznačená, a že tam bude napsané datum ošetření, velikost ošetřené plochy a množství spotřebovaného přípravku, a na úřadě Prahy 6 se o používání pesticidů na veřejně přístupných místech povede evidence. Není to povinnost ze zákona, ale je to vůči nám povinnost morální. Prostě na tom vyznačování ošetřených ploch a na evidenci spotřeby Roundupu musíme trvat.
A taky je potřeba hledat jiné možnosti než chemická ošetření. Možná nějaké stroje, které budou ničit plevel horkou vodou. Začínají se u nás šířit i takové rostliny, které jsou vůči Roundupu imunní. Třeba jedovatý starček úzkolistý. To je druh, který pochází z jižní Afriky, ale v Evropě se už aklimatizoval.
Příznivci používání chemických prostředků poukazují na to, že zejména z prostorů ve škvírách dlažby se rostliny odstraňují ztěžka, a že rostlinné kořeny dlažbu poškozují.
Herbicid Roundup, s účinnou látkou glyphosate, označuje jeho výrobce (firma Monsanto) za přípravek, který je z hlediska lidského zdraví neškodný. V poslední době se ale množí zprávy o tom, že to s tou "neškodností" a "nejedovatostí" není tak jednoduché. Musím říct, že mnohé jiné pesticidy, které se používají v zemědělství, jsou daleko jedovatější. Ale Roundupu je potřeba věnovat pozornost z toho důvodu, že se kvůli hubení plevelů (a kvůli desikacím některých plodin) spotřebovává ve větším množství.
Ne všemu, co se objevuje na internetu, je potřeba věřit. Ale za přečtení to stojí:
http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2013/07/roundup.pdf
http://orgo-net.blogspot.cz/2013/05/nova-studie-herbicid-roundup-pusobi.html
My včelaři jsme se snažili o problému mluvit 29.10.2015 na besedě s odborníky z Výzkumného ústavu rostlinné výroby a z Výzkumného ústavu včelařského. Moc jsme se toho ale nedověděli. Obě tyhle instituce se výzkumem zemědělské chemie zabývají, ale řešit přípravek Roundup mají v plánu až na příští rok, zatím nevědí. Nakonec jsme se shodli na podstatné věci: Nelze rozdělovat na jedovaté nebo nejedovaté. Záleží na dávce. Ve velké dávce je jedovatá i kuchyňská sůl. Řešením problému tedy není úplně zakázat herbicidy, ale máme je používat s rozumem, jen v těch skutečně nutných případech. Prostě hledat, jak spotřebovávat co nejmenší množství chemie.Když se má používat Roundup správně, je v první řadě potřeba jeho působení rozumět. Zkusím to tedy stručně popsat. Roundup je systémový herbicid. Slovo herbicid znamená, že se používá k likvidaci rostlin (plevelů). Slovo systémový nám říká, že účinná látka je v rostlině rozváděná do všech pletiv, i do těch, které nebyly postřikem zasažené. Z toho vyplývá, že pro likvidace plevele stačí zasáhnout postřikem jen část zelené listové plochy rostliny, a účinná látka se dostane v rostlině všude. Není proto žádoucí, aby člověk, který Roundup aplikuje, zmáchal ošetřované rostliny nadbytečně ze všech stran. Dále je potřeba používat správnou koncentraci. Vyrábí se několik různých přípravků s látkou glyphosate, které se liší obsahem dalších látek, např. smáčedel. Proto nemohu v tomhle stručném článku napsat, jak se před použitím ředí vodou. Ale pro velmi přibližný odhad lze napsat, že koupený 1 litr Roundupu se před použitím ředí se 100 litry vody. A na 1 hektar se spotřebuje 200 až 300 litrů postřiku. Na jak velkou plochu potřebuje Praha 6 herbicidy, na jak velké ploše lidi nedokážou likvidovat plevele ručně? Neumím odhadnout.
Kde a komu rostliny ve škvírách vadí? Je to zvláštní. Když v létě nastala vedra a sucho, v souvislé ploše trávníku květy nebyly. Sekačky odsekaly porost velmi nízko, žhavé slunce přehřívalo kořínky bylin i trav, a rostliny v travnaté ploše umíraly. Ale ve škvírách pod dlažbou byly kořeny rostlin v pořádku. I v těch největších vedrech měly květy alespoň ráno otevřené a s nabídkou pylu a nektaru pro hmyz.
A jakým způsobem se aplikace herbicidu v Praze dělá? Nad tím je určitě potřeba se zamyslet. Tahle nepříjemná práce se dělá ručně. A protože o tento druh práce zájem není, obvykle to odnese některý z našich mladých romských spoluobčanů. Dostane na záda batoh s náplní herbicidu. Jakou to má váhu - 10 kg nebo 15 kg? Určitě to váží tolik, že ten, kdo má provádění postřiku jako svou hlavní pracovní náplň, se snaží aspoň z počátku rychle vystříkat co nejvíc tekutiny, aby si na váze odlehčil. Takže žádné bodové ošetření jen v místech, kde něco nevhodně roste, ale šplouchání herbicidu úplně všude, i kde nic neroste. V tom je potřeba hodně zlepšit.
Co bychom my včelaři měli požadovat ohledně aplikace Roundupu? Roundup není zařazen mezi jedy, ze zákona se tedy na něj nevztahují předpisy jako na používání jedovatých pesticidů. Jeho používání se nenahlašuje na místní úřad, ani se nikterak neoznačují místa, která byla Roundupem ošetřena. A tady vidím problém. Zatímco na polích každý člověk používání nezdravých postřiků předpokládá a na okraji pole si lidi nesbírají léčivé byliny, při údržbě ploch ve městě se aplikuje herbicid i tam, kde nikoho nenapadne na takovou možnost myslet. A zpočátku to není na rostlinách vidět, účinek herbicidu se začne projevovat až za několik dnů.
ZÁVĚR: Jestli se ukázalo, že se bez Roundupu nedá údržba ve městě zvládnout, dobře, v nějaké nejnutnější míře můžeme Roundup tolerovat. Ale s podmínkou, že každá ošetřená plocha bude vyznačená, a že tam bude napsané datum ošetření, velikost ošetřené plochy a množství spotřebovaného přípravku, a na úřadě Prahy 6 se o používání pesticidů na veřejně přístupných místech povede evidence. Není to povinnost ze zákona, ale je to vůči nám povinnost morální. Prostě na tom vyznačování ošetřených ploch a na evidenci spotřeby Roundupu musíme trvat.
A taky je potřeba hledat jiné možnosti než chemická ošetření. Možná nějaké stroje, které budou ničit plevel horkou vodou. Začínají se u nás šířit i takové rostliny, které jsou vůči Roundupu imunní. Třeba jedovatý starček úzkolistý. To je druh, který pochází z jižní Afriky, ale v Evropě se už aklimatizoval.
Hana
Kříženecká
16/7/2015
-
Móda krátce střižených trávníků
zabíjí naše
hmyzí opylovatele
Na fotografii je chrpa latnatá. Je velmi odolná suchu a má pro hmyz ve svých květech mnoho nektaru i kvalitního pylu.
Jen odborníci entomologové vědí, jak se která součást ústního ústrojí čmeláka jmenuje. Pro většinu z nás stačí vědět, že vystrčený sosák obvykle znamená, že hmyzáek zemřel hladem.
21/4/2015 - Řepka olejka
Začíná kvést řepka olejka. Bude to pro včelaře radost nebo starost?
Na řepku totiž nenalétávají pouze naše včely, ale i to, co tam zemědělci vidí neradi. Všimněte si na prvním obrázku drobného broučka na květu vlevo. Malinký, ale dokáže zlikvidovat celou úrodu řepkových semen.
Jmenuje se KRYTONOSEC ŠEŠULOVÝ. Bývá na řepce velmi hojný.
Právě kvůli němu teď mají zemědělci dovoleno stříkat řepková pole insekticidy i během kvetení porostu. No a včelař proti tomu nemůže dělat skoro nic. Tedy jednu věc může. Doporučuji domluvit se s okolními zemědělci, aby při aplikacích insekticidů si velmi přesně přečetli návod a postupovali podle něj. Insekticidy, které je dovoleno používat do kvetoucích porostů, jsou vymyšlené tak, aby včelám škodily pokud možno co nejméně. V návodu bývá, že se smějí aplikovat až večer po 18. hodině, že se nesmějí míchat s jiným přípravkem, atd. Zemědělci se často dopouštějí té chyby, že za květu stříkají jinými přípravky, které jsou určené pro aplikaci v březnu, a pro včely jsou velmi jedovaté.
Asi mi odpovíte, že by vám to měli zemědělci hlásit, kvůli tomu přeci dáváme informace na obecní úřady. Jenže moderní insekticidy nejsou zařazené mezi nebezpečné jedy, a proto se na ně povinnost hlášení nevztahuje. Včelař to pozná až podle toho, že zjistí nápadné zeslábnutí včelstev.
Tak ať je vám včelařům řepka olejka jenom pro radost.
28/3/2015 - Vrba lýkovcová
Vrba lýkovcová je mojí nejoblíbenější včelařskou vrbou. Tedy nejen mojí, vrba lýkovcová je milovaná včelami i mnoha dalšími druhy hmyzu.
Je to původní evropská vrba, roste především na štěrkových naplaveninách horských bystřin, na vápníkem bohatých lokalitách. Dočasně snáší i sucho. V ČR je přirozeně rozšířená jen na východní Moravě od Bílých karpat po Beskydy. Pěstovaná v zahradách včelařů je téměř všude. Lidi rozšířili její klony s mimořádně velkými kočičkami, které rozkvétají postupně po dlouhou dobu.
Říká se, že jednotlivá včelí dělnice sbírá buď pyl, a nebo nektar, jen málokdy obojí dohromady. Tady ale si včely nedokážou odřeknout ani jedno, tady sbírají obojí.
V době květu vrby lýkovcové už je v přírodě vidět celá řada dalších druhů hmyzu. Tady je na obrázku na stejné jehnědě se včelou nějaká petřenka.
Samečkové pískorypek se většinou líhnou dřív než samičky, a bývají drobnější. Na fotografii je pravděpodobně sameček pískorypky popelavé.
Pro samečka druhu zednice rezavá je taky rozkvetlá vrba lýkovcová neodolatelným lákadlem. Musí se ale napřed zahřát na sluníčku.
Přezimoval ve svém rodném hnízdečku už jako dospělec, ale dnes je asi poprvé venku na denním světle.
26/3/2015 - Vrba jíva
Vrba jíva je první ze všech našich původních českých dřevin, která má v květech nejenom pyl, ale taky důležitý SLADKÝ NEKTAR. Je to rostlina dvoudomá, na jiných keřích jsou samičí jehnědy, na jiných samčí. A sladký nektar je v obou typech květů.
Žlutou barvu, jakou vidíme na horním obrázku, mají samčí jehnědy, které mají mnoho pylu. Pro jejich hebkost jim lidi často říkají "kočičky".
Samičí jehnědy jsou spíš zelenavé, za čas z nich vyroste mnoho semen. Lidi jim říkají "kocouři".
Právě na termín rozkvětu jívy mají mnozí čmeláci načasovanou dobu, kdy se probouzejí ze zimního spánku. Správně bych měla napsat paní čmelačky, u čmeláků totiž přezimují pouze samičky. Po tolika měsících, kdy hladověly, se potřebují nasytit nektarem. Pyl budou potřebovat až později, až pro výživu svých larviček v hnízdečkách. Ale teď v březnu potřebují sladký nektar, který jim dodá energii do jejich létacích svalů.
Vrba jíva se rozmnožuje pouze semeny. Běžnými zahradnickými metodami se nedá přimět k tomu, aby zakořenila z větvičky. Včelaři si proto našli podobnou vrbu, která pochází z východní Evropy, a na rozdíl od jívy se nechá množit vegetativně. Jmenuje se vrba egyptská, ovšem název je to zavádějící, z Egypta nepochází. Vzhledem se vrba egyptská od naší jívy téměř neliší, jenom má prašníky před dozráním trochu načervenalé.
19/3/2015 - Včelařské jaro začíná rozkvětem olše lepkavé
Olše lepkavá je dřevina, která je přizpůsobená na opylování větrem. Naše včely medonosné olši neopylují, ale olšový pyl rády sbírají. Zjara to bývá první včelí pylová pastva (lísky kvetou dřív, ale obvykle za chladna, kdy včely nelétají). Olše dává včelám pouze pyl, sladký nektar pro hmyz netvoří.
Olše lepkavá roste hlavně podél potoků, u nás kolem Šáreckého potoka. Její kořeny často zasahují až do vodního toku. Ale špatně snáší výkyvy v hladině vody.
Na drobných postranních kořenech tvoří bakteriální hlízky, které olši umožňují přijímat vzdušný dusík. Na čerstvých řezech (na čerstvých pařezech) má dřevo olše nápadně oranžovou barvu.
14/3/2015 - Z jakého květu vyroste lískový oříšek?
Když se blíží jaro, tak z našich domácích druhů dřevin jako první rozkvétá líska. To jsou ony dobře známé jehnědy.
V těch jehnědách, které jsou veliké a nápadné, jsou jenom samčí květy. Vytváří se v nich mnoho pylu.
Naopak samičí kvítky, ze kterých později vyrostou oříšky, jsou tak drobné, že většina lidí ani netuší, jak vypadají.
Samičí květy jsou v pupenovitých obalech, ze kterých na jaře vyčnívají pouze červenavé blizny.
Lísky rozkvétají obvykle už během zimních měsíců, často v únoru. V té době je chladno. Proto lísky tvoří velmi mnoho pylu, a jako na svého opylovatele spoléhají na vítr. Jen vyjímečně se vyskytne natolik teplý den, aby mohly z úlů vyletět i naše včely. To se stává snad jen jednou za několik roků, ale v takovém případě lískový pyl včely rády sbírají.
Lískový keř u cesty k PP Jenerálka
Když v únoru nastane chvilička odpoledního tepla, kolem včelích úlů to dělá zázraky.
Velmi podobným druhem je líska turecká. S tou se často setkáváme v městských parcích. Kvete skoro stejně jako ta naše česká líska obecná, jenom má bohatší chomáčky blizen na vrcholu pupenu. Líska turecká totiž má oříšky nikoliv jednotlivě, ale obvykle jich je větší počet pohromadě, a tak má v květech i víc blizen těsně u sebe.
V zahradách lidi pěstují celou řadu různých kultivarů lísky. Některé mají i tmavočervené listy, a podobně i šedočervené jehnědy.
Jenže u nás, na kraji lesa, vždycky rádi vidíme tu naší obyčejnou lísku obecnou. Velmi hojně u nás rostla už v době 7 000 let př. n. l. A po všechny časy byla pro lidi důležitou potravinou. V dávných dobách dokonce jednou z mála potravin, které bylo možno přes zimu snadno skladovat.
19/6/2014 - Předevčírem jsem objevila další porost vikve huňaté na jiném místě, a nestačila jsem se divit. Na téhlé lokalitě blízko lesa byli na vikvi v hojném počtu čmeláci druhu čmelák zahradní. Ti mají sosák stejně dlouhý jako tělo, nejdelší ze všech našich druhů čmeláků. No a ti nejenom že tu vikev pečlivě opylovali. Oni když nepotřebovali vykusovat do květů díry, tak si tím zajistili nektar a pyl z vikví jenom pro sebe. Včely medonosky lítaly okolo na ostružiny, ale na vikev ani jedna medonoska. Naše včely zřejmě samy od sebe neumí vykusovat díry do květů, takže když jim kolega čmelák zemní díry nevykouše, tak se včely k nektaru vůbec nedostanou.
Takovou věc jsem neočekávala, a zírala jsem tam na to asi 2 hodiny. Až do předvčera by mně nenapadlo, že záleží na tom, jaké druhy čmeláků jsou kolem vikve huňaté. Že v nepřítomnosti čmeláků zemních na stanovišti je vikev huňatá jako včelařská rostlina pro včely medonosky k ničemu, na její nektar nedosáhnou.
Teď
v
létě už jsou všechny travnaté plochy pečlivě vysekané, a horké
slunce přehřívá kořínky rostlin. Nejodolnější druhy se ještě zelenají,
ale naprostá většina bylinek v tom suchu a horku nevydržela. Pro naše
hmyzí pomocníky s jarním opylováním ovocných stromů teď nekvete nikde
nic. Zjara si vždycky stěžujeme, že je včeliček a čmeláků málo - a pak
v létě, když nejvíc potřebují hodně pylu a květního nektaru pro výchovu
nové generace, je necháváme umírat hladem.
Dokud kvetou stromy, tak je všude květů nadbytek. Jenže z našich
domácích druhů dřevin kvete jako poslední lípa srdčitá (tady v Praze,
na venkově postupně rozkvétá pro včely a čmeláky ještě dlouho do
podzimu krušina olšová, která ale potřebuje růst u vody). Když odkvetou
stromy, všechna příroda očekává kvetení bylinek na loukách.
A tady je ten problém.
Kolik prostoru, jak velkou plochu my lidi necháváme, kde dovolíme bylinám vyrůst a vykvést?
Kolik prostoru, jak velkou plochu my lidi necháváme, kde dovolíme bylinám vyrůst a vykvést?
Na fotografii je chrpa latnatá. Je velmi odolná suchu a má pro hmyz ve svých květech mnoho nektaru i kvalitního pylu.
Je to tak, my lidi
nedovolujeme
obyčejným rostlinkám vykvést, ačkoliv
ještě v nedávné minulosti jich bývalo na loukách plno.
Když tedy v pražské krajině nejsou k nalezení bylinky (jetel totiž v
těch extrémních vedrech uplynulých dnů seschnul), nouze nutí čmeláky a
další hmyz létat na květy lípy plstnaté (stříbrné), která rozkvétá
trochu později než naše domácí druhy lip. Tenhle cizí, u nás nepůvodní
druh lípy, má v květech pro hmyz mnoho kvalitního pylu, ale jen velmi
málo květního nektaru. V době extrémního vedra asi i ten nektar v
květech zasychá a vůbec se netvoří. Čmeláci se pak dostávají do podobné
situace, jako když lidi z vesnice na kraji pouště pochodují pro vodu ke
vzdálené studně, ale tu studnu by pak najdou vyschlou. Výsledkem je, že
pod stříbrnými lípami se v době jejího kvetení nacházejí desítky
mrtvých čmeláků.
Jen odborníci entomologové vědí, jak se která součást ústního ústrojí čmeláka jmenuje. Pro většinu z nás stačí vědět, že vystrčený sosák obvykle znamená, že hmyzáek zemřel hladem.
Mnozí
novináři
si
pak
myslí, že příčinou potíží je ta cizokrajná lípa.
Není tomu tak. Příčinou potíží jsou ty krátce posekané trávníky. Přitom
by stačilo nechat na některé ploše vyrůst vojtěšku. Ta je původně
stepní rostlina a tvoří v květech mnoho nektaru i v dobách sucha a
vedra. Na vojtěšce je hmyzí ráj.
21/4/2015 - Řepka olejka
Začíná kvést řepka olejka. Bude to pro včelaře radost nebo starost?
Na řepku totiž nenalétávají pouze naše včely, ale i to, co tam zemědělci vidí neradi. Všimněte si na prvním obrázku drobného broučka na květu vlevo. Malinký, ale dokáže zlikvidovat celou úrodu řepkových semen.
Je
tak drobný, že se dá stěží fotografovat. Tady mi sedí na na prstu na
nehtu.
Jmenuje se KRYTONOSEC ŠEŠULOVÝ. Bývá na řepce velmi hojný.
Právě kvůli němu teď mají zemědělci dovoleno stříkat řepková pole insekticidy i během kvetení porostu. No a včelař proti tomu nemůže dělat skoro nic. Tedy jednu věc může. Doporučuji domluvit se s okolními zemědělci, aby při aplikacích insekticidů si velmi přesně přečetli návod a postupovali podle něj. Insekticidy, které je dovoleno používat do kvetoucích porostů, jsou vymyšlené tak, aby včelám škodily pokud možno co nejméně. V návodu bývá, že se smějí aplikovat až večer po 18. hodině, že se nesmějí míchat s jiným přípravkem, atd. Zemědělci se často dopouštějí té chyby, že za květu stříkají jinými přípravky, které jsou určené pro aplikaci v březnu, a pro včely jsou velmi jedovaté.
Asi mi odpovíte, že by vám to měli zemědělci hlásit, kvůli tomu přeci dáváme informace na obecní úřady. Jenže moderní insekticidy nejsou zařazené mezi nebezpečné jedy, a proto se na ně povinnost hlášení nevztahuje. Včelař to pozná až podle toho, že zjistí nápadné zeslábnutí včelstev.
Tak ať je vám včelařům řepka olejka jenom pro radost.
28/3/2015 - Vrba lýkovcová
Vrba lýkovcová je mojí nejoblíbenější včelařskou vrbou. Tedy nejen mojí, vrba lýkovcová je milovaná včelami i mnoha dalšími druhy hmyzu.
Je to původní evropská vrba, roste především na štěrkových naplaveninách horských bystřin, na vápníkem bohatých lokalitách. Dočasně snáší i sucho. V ČR je přirozeně rozšířená jen na východní Moravě od Bílých karpat po Beskydy. Pěstovaná v zahradách včelařů je téměř všude. Lidi rozšířili její klony s mimořádně velkými kočičkami, které rozkvétají postupně po dlouhou dobu.
Říká se, že jednotlivá včelí dělnice sbírá buď pyl, a nebo nektar, jen málokdy obojí dohromady. Tady ale si včely nedokážou odřeknout ani jedno, tady sbírají obojí.
V době květu vrby lýkovcové už je v přírodě vidět celá řada dalších druhů hmyzu. Tady je na obrázku na stejné jehnědě se včelou nějaká petřenka.
Samečkové pískorypek se většinou líhnou dřív než samičky, a bývají drobnější. Na fotografii je pravděpodobně sameček pískorypky popelavé.
Pro samečka druhu zednice rezavá je taky rozkvetlá vrba lýkovcová neodolatelným lákadlem. Musí se ale napřed zahřát na sluníčku.
Přezimoval ve svém rodném hnízdečku už jako dospělec, ale dnes je asi poprvé venku na denním světle.
A
samozřejmě na mojí
vrbě lýkovcové
při dobrém počasí
neustále bzučí několik čmeláků současně. Vybírají si nejraděj jehnědy na samém vrcholku nejvyšších větví - špatná situace pro fotografa. Vyfotit se tak vysoko téměř nedají, ale jsou to druhy čmelák luční, čmelák rokytový, a nejhojnější druh čmelák zemní (ten se vyfotit nechal).
neustále bzučí několik čmeláků současně. Vybírají si nejraděj jehnědy na samém vrcholku nejvyšších větví - špatná situace pro fotografa. Vyfotit se tak vysoko téměř nedají, ale jsou to druhy čmelák luční, čmelák rokytový, a nejhojnější druh čmelák zemní (ten se vyfotit nechal).
26/3/2015 - Vrba jíva
Vrba jíva je první ze všech našich původních českých dřevin, která má v květech nejenom pyl, ale taky důležitý SLADKÝ NEKTAR. Je to rostlina dvoudomá, na jiných keřích jsou samičí jehnědy, na jiných samčí. A sladký nektar je v obou typech květů.
Žlutou barvu, jakou vidíme na horním obrázku, mají samčí jehnědy, které mají mnoho pylu. Pro jejich hebkost jim lidi často říkají "kočičky".
Samičí jehnědy jsou spíš zelenavé, za čas z nich vyroste mnoho semen. Lidi jim říkají "kocouři".
Právě na termín rozkvětu jívy mají mnozí čmeláci načasovanou dobu, kdy se probouzejí ze zimního spánku. Správně bych měla napsat paní čmelačky, u čmeláků totiž přezimují pouze samičky. Po tolika měsících, kdy hladověly, se potřebují nasytit nektarem. Pyl budou potřebovat až později, až pro výživu svých larviček v hnízdečkách. Ale teď v březnu potřebují sladký nektar, který jim dodá energii do jejich létacích svalů.
Protože
se
jedná
o
tak důležité
květy, je užitečné podívat se na
ně v detailu na průřezu
Samčí
květ.
Vrba jíva se rozmnožuje pouze semeny. Běžnými zahradnickými metodami se nedá přimět k tomu, aby zakořenila z větvičky. Včelaři si proto našli podobnou vrbu, která pochází z východní Evropy, a na rozdíl od jívy se nechá množit vegetativně. Jmenuje se vrba egyptská, ovšem název je to zavádějící, z Egypta nepochází. Vzhledem se vrba egyptská od naší jívy téměř neliší, jenom má prašníky před dozráním trochu načervenalé.
Protože
je
vrba
jíva
velmi
důležitá
včelařská
dřevina, zaslouží si i větší počet podrobnějších obrázků.
Samčí květ - kouzlem náhody je na fotografii ve spodní části vidět, jak jednotlivé kvítečky v jehnědě vyrůstají ve spirále.
Včelí dělnice, které na jívě sbírají pyl, běhají po jehnědách překvapivě rychle. Vůbec se nechtějí zastavit, aby měly hezkou fotku.
Samčí květ - kouzlem náhody je na fotografii ve spodní části vidět, jak jednotlivé kvítečky v jehnědě vyrůstají ve spirále.
Včelí dělnice, které na jívě sbírají pyl, běhají po jehnědách překvapivě rychle. Vůbec se nechtějí zastavit, aby měly hezkou fotku.
22/3/2015
-
koho opyluje vítr - jilm a
osika
Které další stromy kvetou v březnu a opylovatelem je vítr?
V některé literatuře se tento druh jmenuje jilm habrolistý.
Na jehnědách osiky jsou někdy vidět i včely medonosné, ty si tam ale sbírají potravu jen pro sebe, osiku neopylují. Topol osika je totiž také dvoudomá dřevina, samčí a samičí jehnědy rostou na odlišných stromech.
Které další stromy kvetou v březnu a opylovatelem je vítr?
V některé literatuře se tento druh jmenuje jilm habrolistý.
Na jehnědách osiky jsou někdy vidět i včely medonosné, ty si tam ale sbírají potravu jen pro sebe, osiku neopylují. Topol osika je totiž také dvoudomá dřevina, samčí a samičí jehnědy rostou na odlišných stromech.
19/3/2015 - Včelařské jaro začíná rozkvětem olše lepkavé
 |
 |
Olše lepkavá je dřevina, která je přizpůsobená na opylování větrem. Naše včely medonosné olši neopylují, ale olšový pyl rády sbírají. Zjara to bývá první včelí pylová pastva (lísky kvetou dřív, ale obvykle za chladna, kdy včely nelétají). Olše dává včelám pouze pyl, sladký nektar pro hmyz netvoří.
Olše lepkavá roste hlavně podél potoků, u nás kolem Šáreckého potoka. Její kořeny často zasahují až do vodního toku. Ale špatně snáší výkyvy v hladině vody.
Na drobných postranních kořenech tvoří bakteriální hlízky, které olši umožňují přijímat vzdušný dusík. Na čerstvých řezech (na čerstvých pařezech) má dřevo olše nápadně oranžovou barvu.
14/3/2015 - Z jakého květu vyroste lískový oříšek?
Když se blíží jaro, tak z našich domácích druhů dřevin jako první rozkvétá líska. To jsou ony dobře známé jehnědy.
V těch jehnědách, které jsou veliké a nápadné, jsou jenom samčí květy. Vytváří se v nich mnoho pylu.
Naopak samičí kvítky, ze kterých později vyrostou oříšky, jsou tak drobné, že většina lidí ani netuší, jak vypadají.
Samičí květy jsou v pupenovitých obalech, ze kterých na jaře vyčnívají pouze červenavé blizny.
Lísky rozkvétají obvykle už během zimních měsíců, často v únoru. V té době je chladno. Proto lísky tvoří velmi mnoho pylu, a jako na svého opylovatele spoléhají na vítr. Jen vyjímečně se vyskytne natolik teplý den, aby mohly z úlů vyletět i naše včely. To se stává snad jen jednou za několik roků, ale v takovém případě lískový pyl včely rády sbírají.
Lískový keř u cesty k PP Jenerálka
Když v únoru nastane chvilička odpoledního tepla, kolem včelích úlů to dělá zázraky.
Velmi podobným druhem je líska turecká. S tou se často setkáváme v městských parcích. Kvete skoro stejně jako ta naše česká líska obecná, jenom má bohatší chomáčky blizen na vrcholu pupenu. Líska turecká totiž má oříšky nikoliv jednotlivě, ale obvykle jich je větší počet pohromadě, a tak má v květech i víc blizen těsně u sebe.
V zahradách lidi pěstují celou řadu různých kultivarů lísky. Některé mají i tmavočervené listy, a podobně i šedočervené jehnědy.
Jenže u nás, na kraji lesa, vždycky rádi vidíme tu naší obyčejnou lísku obecnou. Velmi hojně u nás rostla už v době 7 000 let př. n. l. A po všechny časy byla pro lidi důležitou potravinou. V dávných dobách dokonce jednou z mála potravin, které bylo možno přes zimu snadno skladovat.
19/6/2014 - Předevčírem jsem objevila další porost vikve huňaté na jiném místě, a nestačila jsem se divit. Na téhlé lokalitě blízko lesa byli na vikvi v hojném počtu čmeláci druhu čmelák zahradní. Ti mají sosák stejně dlouhý jako tělo, nejdelší ze všech našich druhů čmeláků. No a ti nejenom že tu vikev pečlivě opylovali. Oni když nepotřebovali vykusovat do květů díry, tak si tím zajistili nektar a pyl z vikví jenom pro sebe. Včely medonosky lítaly okolo na ostružiny, ale na vikev ani jedna medonoska. Naše včely zřejmě samy od sebe neumí vykusovat díry do květů, takže když jim kolega čmelák zemní díry nevykouše, tak se včely k nektaru vůbec nedostanou.
Takovou věc jsem neočekávala, a zírala jsem tam na to asi 2 hodiny. Až do předvčera by mně nenapadlo, že záleží na tom, jaké druhy čmeláků jsou kolem vikve huňaté. Že v nepřítomnosti čmeláků zemních na stanovišti je vikev huňatá jako včelařská rostlina pro včely medonosky k ničemu, na její nektar nedosáhnou.
Hana
Kříženecká
Objevila
jsem
velký
porost
vikve
huňaté
i
na
zcela
odlišné
lokalitě
(Praha
10),
a
nestačila
jsem
se
divit,
že
tady
jsou
na
stejné
vikvi
úplně
jiní
opylovatelé. Byly tu stovky jedinců druhu čmelák zahradní
(Bombus hortorum). Čmelák zahradní se liší od čmeláka zemního
vzhledově jen tím, že má o jeden žlutý proužek víc. Stavbou těla
se ale liší zásadně, čmelák zahradní má totiž sosák stejně dlouhý jako
svoje tělo. A proto tu květy vikví opyluje
Dá
to
ale
práci,
do
každého
jednotlivého
kvítečku
sosák
zasunout,
nasát
se,
a
pak
zase
dlouhý
sosák
vysunout
a
v
dalším
kvítečku
totéž
zopakovat.
Ale
zřejmě
se
to
vyplatí, vikev huňatá je v literatuře hodnocena jako druh vikve s
nejvyšší produkcí květního nektaru.
Vyžaduje
to
od
čmeláků
pořádnou
schopnost
akrobacie.
Všimněte
si,
jak
je
květ
vikve
dlouhý,
a
jak
hluboko
musí
čmelák
se
sosákem
dosáhnout.
Čmeláka
zemního
jsem
tu
neviděla
žádného.
Zřejmě
v
konkurenci
svých
příbuzných
dlouhososáčníků
pro
ně
nebylo
ekonomické
se
namáhat s vykusováním děr do květů, a odletěli
jinam. Po dlouhém pátrání jsem tu ale objevila jednu dělnici
včely medonosné. Ta sice běhala po květech, hledala, jak se k nektaru
dostat, ale bez úspěchu, a pak odlétla pryč s nepořízenou. Vypadá to,
že dělnice včel medonosných samy od sebe se neumějí k nektaru dostat.
Pokud jim čmeláci zemní kvítky nenakousnou, tak včely medonosné si s
vikví huňatou neporadí.
Takže včelaři pozor - kdo nemáte v okolí svojí včelnice dostatek čmeláků zemních, tak pro tato včelstva nemá vikev huňatá žádný přínos nektaru, nemá smysl jí vysévat jako včelařskou plodinu.
V porostu vikve huňaté mne ale překvapil výskyt poměrně drobných včel samotářek. Na obrázku je pelonoska jarní.
Takže včelaři pozor - kdo nemáte v okolí svojí včelnice dostatek čmeláků zemních, tak pro tato včelstva nemá vikev huňatá žádný přínos nektaru, nemá smysl jí vysévat jako včelařskou plodinu.
V porostu vikve huňaté mne ale překvapil výskyt poměrně drobných včel samotářek. Na obrázku je pelonoska jarní.
