Čalounicovití

Tyto samotářské včely se liší od ostatních druhů včel tím, že samičky mají pylosběrný aparát umístěný na spodní straně zadečku. Kromě toho patří do této čeledi i některé parazitické druhy. Hnízdní paraziti nemají pylosběrný aparát vyvinutý.
Umístění kartáčků na sběr pylu na bříšku samiček vyžaduje odlišnou techniku sběru pylu, než jakou používají včely nohosběrné. Čalounice vyčesávají pyl z prašníků vrtivými pohyby zadečku. Ve srovnání s nohosběrnmi včelami je ale způsob čalounic méně efektivní. Proto čalounice musí navštívit desetkrát víc květů, aby zásobila plodovou komůrku dostatečným množstvím pylu. Čalounice tedy opylí 10x víc květů než jejich nohosběrné příbuzné.

zednice rezavá - Osmia rufa
Je to drobná včelička (8 až 13 mm) z čeledi čalounicovitých. V Praze 6 je to nejhojnější druh z této čeledi. Má první 3 tergity oranžově hnědé, poslední 3 černě ochlupené. Jejich samečci se zjara líhnou o něco dříve než samičky. Lze se s nimi setkat už při prvním předjarním oteplení. Sbírají nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin, patří k významným opylovatelům ovocných dřevin. Na výběr místa pro svoje hnízdečka jsou velmi nenáročné a přizpůsobivé možnostem té které lokality. Hnízdí v různých přirozených dutinách, např. ve spárách zdiva, a proto získaly české jméno zednice. Mohou mít ale hnízdečka i v suchých lodyhách, tedy v doškových střechách, v prázdných ulitách, v opuštěných chodbách jiného hmyzu. Plodové komůrky jsou odděleny přepážkami z původně zvlhčené a tvrdnoucí hlíny nebo jílu.

Zednice rezavá - samička má černou hlavu.

Zednice rezavá - sameček

Zednice rezavá - sameček má světlou hlavu.

Zednice rezavá - sameček a samička spolu

Při rozebírání prken došlo omylem k poškození hnízdečka samotářské včelky zednice rezavé, a lidem tím vznikla možnost podívat se dovnitř. Je tu vidět, že tato včelka vyrábí zděné řadové plodové komůrky, které jsou oddělené přepážkami. Materiál je zvlhčená a tvrdnoucí hlína nebo jíl. Uvnitř komůrek je vidět pylonektarový bochník a na něm je vykladené vždy jedno vajíčko. Původně bylo vše velmi krásně pravidelné, teprve poškození hnízdečka pyl rozházelo a uložená vajíčka posunulo.

Zednice rezavá - hnízdo

V ČR žije 13 druhů z rodu kuželitka. Patří do čeledi čalounicovití, ale jedná se o hnízdní parazity. Rozmnožování většiny druhů kuželitek je nedostatečně známé. Parazitují u svých příbuzných čalounicovitých, a také u pelonosek. Kuželitky navštěvují různé nektaronosné rostliny, ale sají nektar z květů pouze pro svou vlastní potřebu. Samička kuželitky proniká ostrým koncem zadečku do uzavřené plodové komůrky hostitelského druhu včely a umístí k pylovým zásobám svoje vajíčko. Za několik dnů se vylíhne larva kuželitky, která se živí pylovými zásobami. Když larva kuželitky roste, narostou jí velká a ostrá kusadla. Těmi zabíjí hostitelskou larvu. Vítězná larva kuželitky pak dokončí svůj vývoj na zbývajících pylových zásobách. Dospělá larva si zhotoví kokon, ve kterém přezimuje.
Na obrázku je samička kuželitky čtyřzubé (Coelioxys quadridentata). Ta může mít i dvě generace do roka. V Praze se lze setkat s kuželitkami jen vzácně.

Samička kuželitky čtyřzubé

Vlnařka obecná (Anthidium manicatum) je nejhojnějším druhem z většího počtu druhů podobně vybarvených samotářských včel z čeledi čalounicovitých. Je to nápadně zbarvený druh, který barvou připomíná vosy a způsobem letu se ještě víc podobá pestřenkám (pestřenky ale patří mezi hmyz dvoukřídlý). Samičky se líhnou dřív než samečkové. Miluje hluchavkovité rostliny a jednoznačně jim dává přednost, ale může sbírat pyl a nektar i na jiných rostlinách. Je to hojný druh, se kterým se lze setkávat od června do září. Hnízdí v různých přirozených dutinách, ve skalních puklinách, ve škvírách ve zdivu, využívá i opuštěné chodbičky po jiném hmyzu, i ve dřevě. Plodové komůrky zhotovuje z rostlinných chlupů - odtud získala jméno vlnařka. Rostlinné chloupky slepuje žlaznatými sekrety z květních obalů a květních stopek. Hotové hnízdo uzavírá kamínky hrudkami zeminy a dřevními drtinami.

Vlnařka obecná - samička

Důležitým rozlišovacím znakem mezi jednotlivými velmi podobnými druhy je kresba vpředu na hlavě.

Vlnařka obecná - samička

Samci jsou větší než samice, po stranách a na konci zadečku mají trnité výběžky. Jsou přísně teritoriální. Svoje území si střeží, za vířivého stojatého letu v něm ohledávají kvetoucí rostliny a úporně je brání nejen proti jiným samečkům svého druhu, ale útočí i na jiný kolem prolétávající hmyz. Při vzájemných soubojích jim trnité výběžky zadečku slouží jako zbraň. Při spatření samičky se jí prudkým výpadem zmocní a hned se páří, to trvá jen pár vteřin.

Vlnařka obecná - sameček

Samečkové jsou velmi pohybliví, létají snad nejrychleji ze všech druhů včelovitého hmyzu, navíc velmi rychle manévrují a snadno mění směr letu. Tím vzniká velmi obtížná situace pro fotografa. Nedají se ani dohonit s fotoaparátem, ani jakkoliv chytit. Proto jsou fotografováni jen zdálky.

Vlnařka obecná - sameček

Vlnařka obecná - sameček
Trnité výběžky po stranách a na konci zadečku jsou důležitým rozlišovacím znakem mezi podobně barevnými druhy

Vlnařka obecná - sameček
Právě tak je potřeba ke správnému určení druhu znát i obrázek zepředu.

Vlnařce obecné je velmi podobná její příbuzná vlnařka florentská (Anthidium florentinum) na fotce jsou témř nerozlišitelné. Vlnařka florentská se vyskytuje především v Polsku, severním Německu, ve vyšších zeměpisných šířkách v Rusku.

Vlnařka florentská

Čalounice bělonohá (Megachile lagopoda) Tento druh dostal jméno podle neobvyklých předních chodidel samce, která jsou rozšířená, s hustými dlouhými chlupy.

Čalounice bělonohá - sameček

Samečkové mnoha druhů blanokřídlých opylovatelů jsou teritoriální, obsadí si svoje území, a snaží se nepouštět si tam zejména jiné samečky svého druhu, ale vyhání odtud i jiný hmyz. Samečci čalounice bělonohé také patří k těm, kteří si žárlivě střeží svých několik květů, a neustále tam patrolují.

Čalounice bělonohá - Sameček připravený ke startu proti jakémukoliv nezvanému vetřelci. Nejlepší květy bodláků si pravidelně přivlastňují největší a nejmohutnější jedinci. Měří až 16 mmk.

Samičky mají sběrací kartáče na pyl na bříšku. Barva břišního kartáče je důležitým rozlišovacím znakem mezi jednotlivými druhy čalounic. Při fotografování v přírodě ale je vždy zadeček zbarven pylem rostlin, který samička sbírá, a přesné určení druhu se stává hádankou.
Samičky čalounice bělonohé si vyhrabávají hnízdečka v zemi, někdy si ale pro sebe nacházejí i původní dutiny. V teplých oblastech je to hojný druh.

Čalounice bělonohá - samička

© Fotografie Ing. Hana Kříženecká, členka ZO ČSV Praha 6, Michal Kabát
© WEB Design by Miloš Vondruška, člen ZO ČSV Praha 6 a PSNV
© použitá literatura Blanokřídlí díl 1 - Žahadloví, od autorů Jan Macek, Jakub Straka, Petr Bogusch, Libor Dvořák, Pavel Bezděčka, Pavel Tyrner

Související stránky

Fotografie čalouniček
Fotografie čalouniček
Fotografie čalouniček
Fotografie čalouniček
Fotografie čalouniček
Fotografie čalouniček
Fotografie čalouniček