Pelonoskovití
čeleď: pelonoskovití -
Anthophoridae
pelonoska hluchavková - Anthophora plumipes
Pelonoska hluchavková je druh samotářské včely, která tvarem těla připomíná menší čmeláky. Je s nimi blízce příbuzná, ale na rozdíl od čmeláků nemá dělnice. Liší se i v tom, že u čmeláků přezimují pouze oplozené samičky, zatímco u pelonosek obě pohlaví vylézají ze svých komůrek zjara. Samečkové se probouzejí už v březnu, někdy i o tři týdny dřív než samičky. Samečkové jsou svojí povahou teritoriální, po kruhové trase obletují svoje území a značkují si ho svým feromonem. Pátrají v něm po samicích. Svoje území si chrání pro sebe a vyhánějí odtud jiné samečky i jiné druhy hmyzu. Troufnou si i na větší čmeláky, v prudkém letu do nich naráží hlavou a shazují je z květů. Samečkové pelonosky hluchavkové často sají nektar z květů za letu, někdy ale také na květy usednou a odpočívají.
Pelonosky jsou schopné udržovat svalovým třesem provozní teplotu až kolem 40 stupňů C i za nízkých okolních teplot. Je to hojný druh, významný opylovatel mnoha druhů rostlin. Zejména jsou nenahraditelní při špatném počasí, kdy se s jinými druhy hmyzu nelze na květech ovocných dřevin setkat.
Samečci se líhnou šedohnědí, ale během pobytu na sluníčku se jejich barva mění na světle šedou. Hlavu mají zepředu světle ochlupenou, tato tzv. maska je důležitým rozlišovacím znakem od jiných druhů opylovatelů. Často jsou ale na hlavě zbarveni pylem z rostlin, ze kterých sají nektar. Samičky existují ve dvou barevných mutacích, bývají šedohnědé, ale mohou být i černé. Samičky mívají na nožičkách většinou rezavě žluté sběráčky, ale některé samičky mají sběráčky tmavé.
Často žije v blízkosti lidí. Hnízdí jednotlivě nebo skupinově ve vlastních vyhrabaných hnízdech v hlinitých stěnách, přirozeně pod převisy skal. V kolmých stěnách je hlavní chodba vodorovná. Při nedostatku vhodných kolmých stěn vyhrabává hnízdečka i na rovném podkladu s krátkou kolmou šachtou a pak dlouhou vodorovnou štolou. Vždycky ale jen na místech, která jsou chráněná před deštěm. Hlavní štola se na konci paprsčitě větví do odboček s plodovými komůrkami. Plodové komůrky jsou zhotovené z rozmělněné směsi hlíny nebo jílu, stmelené sekretem Dufourovy žlázy a slinných žláz. Larvy se živí tekutou směsí pylu, nektaru a také s přídavkem sekretů Dufourovy žlázy a slinných žláz. Komůrku uzavírá samička zátkou z mokré zeminy. Chodby zpevňuje sekretem zadečkových žláz. Larva rychle roste a brzy se kuklí, dospělci se líhnou z kukel už v létě, ale zůstávají ve svých komůrkách až do jara následujícího roku.
Pelonoska hluchavková
Pelonoska
hluchavková -
sameček
Pelonoska hluchavková - samička
Pelonoska hluchavková - samička detail
Pelonoska hluchavková - sameček
Pelonoska hluchavková - sameček
Pelonoska hluchavková - sameček v letu
Pelonoska hluchavková
Pelonoska hluchavková - vchody do hnízdeček pelonosek ve starém zdivu
Pelonoska hluchavková - samička ve stojatém letu před květem
Pelonoska hluchavková - samička
Pelonoska hluchavková - samička detail
Pelonoska hluchavková - sameček
Pelonoska hluchavková - sameček
Pelonoska hluchavková - sameček v letu
Pelonoska hluchavková
Pelonoska hluchavková - vchody do hnízdeček pelonosek ve starém zdivu
Pelonoska hluchavková - samička ve stojatém letu před květem
Pouze vyvrtané cihly pelonoskám
nestačí pro vybudování hnízdečka. Ony potřebují za vstupní chodbou
větší prostor. V minulosti žily pelonosky velmi hojně ve zdech
venkovských domů z nepálených cihel (vepřovic). Bohužel povodně v
roce 2012 takové staré zdi většinou zničily.
Pelonoska hluchavková je časně jarní druh, v létě se s nimi lze setkat jen vyjímečně s ojedinělými samičkami.
Ve všech případech si pelonoska hluchavková vyhledává místo pro svoje hnízdečko jen na těch místech, kam neprší a nezatéká voda. A také upřednostňuje severně orientované zdi nebo skály. Její potomstvo je pravděpodobně velmi choulostivé na přehřátí, a proto místa na sluníčku se pelonosce hluchavkové nelíbí.
Pelonoska hluchavková je časně jarní druh, v létě se s nimi lze setkat jen vyjímečně s ojedinělými samičkami.
Ve všech případech si pelonoska hluchavková vyhledává místo pro svoje hnízdečko jen na těch místech, kam neprší a nezatéká voda. A také upřednostňuje severně orientované zdi nebo skály. Její potomstvo je pravděpodobně velmi choulostivé na přehřátí, a proto místa na sluníčku se pelonosce hluchavkové nelíbí.
Pelonoska jarní - Anthophora aestivalis
žije podobným způsobem jako pelonoska hluchavková. Je ale teplomilnější, je to mediteránní druh. Ačkoliv je velká jen 13 až 15 mm, má překvapivě dlouhý sosák, kterým dosáhne i do takových květů, kde je nektar uložen hluboko.
Pelonoska jarní
Pelonoska jarní na vikvi
žije podobným způsobem jako pelonoska hluchavková. Je ale teplomilnější, je to mediteránní druh. Ačkoliv je velká jen 13 až 15 mm, má překvapivě dlouhý sosák, kterým dosáhne i do takových květů, kde je nektar uložen hluboko.
Pelonoska jarní
Pelonoska jarní na vikvi
© Fotografie Ing. Hana Kříženecká, členka ZO ČSV
Praha 6
© WEB Design by Miloš Vondruška, člen ZO ČSV Praha 6 a PSNV
© použitá literatura Blanokřídlí díl 1 - Žahadloví, od autorů Jan Macek, Jakub Straka, Petr Bogusch, Libor Dvořák, Pavel Bezděčka, Pavel Tyrner
© WEB Design by Miloš Vondruška, člen ZO ČSV Praha 6 a PSNV
© použitá literatura Blanokřídlí díl 1 - Žahadloví, od autorů Jan Macek, Jakub Straka, Petr Bogusch, Libor Dvořák, Pavel Bezděčka, Pavel Tyrner