Vraťme se k zájmovému včelaření, které je u nás nejvíce rozšířené. Lidé mají představu o umístění úlů někde u lesa, daleko od lidí. Přeci jen, co kdyby včely někoho napadly. Najít vhodné včelí stanoviště není zrovna jednoduché, zvláště nyní, kdy se zemědělství zaměřuje na obhospodařování velkých ploch jednou plodinou, vznikají tzv. monokultury. Příkladem může být řepka, která poskytne z jara velkou nárazovou snůšku, kterou včely často nedokáží ani využít, horko, vítr, nebo deštivé počasí kvalitnímu využití snůšky neprospívá. Po odkvětu těchto velkých ploch chybí včelám další zdroje pastvy, už pouze paběrkují. Ani riziko krádeží a vandalizmu není zanedbatelné, úly umístěná volně k krajině jsou často terčem nenechavců.

Důležitým zdrojem pylu a nektaru jsou pro včely města, ve světových metropolích není neobvyklé potkat včelaře s dýmákem a včelařským kloboukem. Například v Paříži, Londýně a dalších městech jsou včelstva umisťována na střechy budov, dokonce i historických přímo v centru. Tento trend se začíná rozšiřovat i v našich končinách. Ač to zní zvláštně, města jsou schopna včelám poskytnout mnohem kvalitnější zdroje potravy. Je to díky rozmanitosti zastoupení rostlin, ve městech pořád něco kvete, parky, aleje, ale i zahrady u rodinných domů jsou plné okrasných keřů, stromů, květin, ale i ovocných sadů. Majitelé zahrad a sadů si často stěžovali, že na kvetoucích stromech nepotkají včelu. Staří včelaři často nemají nástupce, sil ubývá, pomalu své řemeslo pověsili na hřebík a zahrady, ze kterých se dříve ozýval fascinující bzukot včel utichly.

Umisťování včelstev do měst je jen přirozeným vývojem situace, samozřejmě je potřeba dodržovat určitá pravidla. Lidé se přirozeně včel bojí, často žijí s představou, že jsou alergičtí na včelí jed a že je může ohrozit na zdraví či životě. Jedná se o strach z neznámého. Otok, zarudnutí a svědění je přirozenou reakcí organizmu na dávku jedu, kterou včela při bodnutí vpraví do těla. Pokud někdo není opravdu alergický a neprojeví se u něj afylaktický šok (silná alergická reakce), včelí bodnutí mu neublíží. Jen pro zajímavost, smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je asi 560 žihadel, pro dítě (10kg) asi 60 žihadel. Ale to jsou opravdu extrémy, které si u šlechtěné linie včel nedovedu představit. Rozumný včelař nechová tzv. ostré včely, v současnosti jsou vyšlechtěny linie včel, které se projevují mírnou a klidnou povahou, nízkou rojivostí a bodavostí. Sám mám včelstva umístěnou na zahradě, přímo mezi domky, v těsném sousedství okrasného zahradnictví. V blízkosti včelstev se denně pohybují desítky lidí, kteří často ani netuší, že jen několik málo metrů od nich stojí úly. Jediná žihadla, která včely uštědřily byla při práci ve včelách a to přímo mě, včelaři. Většinou pracuji v kraťasech a krátkém tričku, zásadně bez rukavic. My nemáme včely na zahradě, my s nimi na zahradě žijeme.

Dalším důležitým prvkem je umístění úlů na pozemku, je potřeba brát ohled na své okolí a sousedy. Včelstva je rozumné umístit do nejméně navštěvované části zahrady, kde nebudou rušeny. Na plot kolem včelstev je dobré umístit nějakou zábranu, například zastiňovací plachtu či rákosovou rohož, popřípadě nechat plot porůst břečtanem či přísavníkem. Okolo úlů vysázet keře a stromy. Tyto překážky donutí včely po vylétnutí z úlu vyletět do výšky a dále již svým pohybem nemohou obtěžovat okolí.

Někdy bývá problém, že se včely zalétají (využívají snůšku) na kvetoucí trávník a majitel zrovna chce sekat trávu. Je rozumné sekání odložit na podvečer, kdy je aktivita včel již minimální. Je škoda včely zlikvidovat noži sekačky. Pokud máme vzrostlejší trávník a včely sbírají pyl či nektar s květin, není rozumné v takovém trávníku běhat bos. Včela je tvor, který se dokáže cítit ohrožen a v takovém případě se brání, samozřejmě žihadlem. Vzhledem k tomu, že ve městech není větší množství včelstev a samotné včely se vydávají za snůško až do vzdálenosti 3 km od úlů, rozptýlí se na ploše téměř 30 km čtverečních a pravděpodobnost bodnutí je velmi nízká. Přimlouvám se za včely, mějte k nim ohled, ony Vám to vrátí opylením stromů a medem.

Lidé se často ptají, jestli je med z měst zdravý, jestli není znečištěn průmyslovou výrobou. Byla u nás prováděna měření, která tyto domněnky vyvrátila. Je až s podivem, že med z centra Prahy může mít vyšší kvalitativní složení než med z chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Poslední dobou se média zaměřila na kvalitu potravin, ani med nebyl ušetřen. Bylo až zarážející, jaké prohřešky byly zjištěny. Týkalo se to ovšem medů, které lze koupit v běžných obchodech, nikoliv přímo od včelaře. Tak jak je běžné, že máme „svého“ zubaře a lékaře, mělo by být běžné mít „svého“ včelaře, dodavatele zdravého a kvalitního medu.