Ploskočelkovití

čeleď: ploskočelkovití - Halictidae

Jsou to malé aľ středně velké druhy. Do této čeledi patří i naąe nejmenąí včela, s příznačným českým jménem nicotěnka nejmenąí, která je dlouhá jen 3 aľ 4 mm. Naopak naąe největąí ploskočelka, ploskočelka ąestipásá, je dlouhá 14 aľ 16 mm. Dlouzí a ątíhlí jsou v této čeledi samečci, samičky jsou robustní.
Větąina druhů hnízdí v zemi.
Ploskočelky řadíme mezi samotářské včely, ale u některých druhů se vyskytují i různé typy sociálního chování. To znamená, ľe někdy hnízdí pospolně ve velkých agregacích, někdy jsou i primitivně eusociální  -  to znamená, ľe ľijí podobně jako naąi čmeláci, některé druhy ploskočelek mají dělnice. Některé druhy této čeledi přeąly k hnízdnímu parazitizmu a rozmnoľují se jako kukaččí včely.
ploskočelka ąestipásá - Halictus sexcinctus
ploskočelka načervenalá - Lasioglossum calceatum
ruděnka běloretá - Sphecodes albilabris

---

Ploskočelka ąestipásá patří mezi modelové organismy sociobiologického výzkumu. I na stejné lokalitě je u tohoto druhu moľno pozorovat různé typy sociálních organizací. To znamená, ľe některé samičky hnízdí samotářsky, některé samičky spolu sdílejí společnou vstupní chodbu do jinak samostatných hnízd, některé zakládají jednoleté kolonie podobně jako čmeláci.  Mladí samečci i samičky se líhnou od června aľ do podzimu. V létě nebo začátkem podzimu se spáří. Zimu přečkávají pouze oplozené samičky.

Ploskočelka načervenalá - Lasioglossum calceatum

Je to drobný druh včeliček, samečci a samičky jsou dlouhé jen 8 aľ 10 mm. Někteří samečkové mají zadeček s červenými znaky. Je to hojný druh, takřka vąudypřítomný.
Přezimují oplozené samičky. Ty vyletují od konce března. Pro svoje hnízdečka si vyhrabává v zemi nejdříve kolmou, potom vodorovně zahýbající chodbu na konci s dutinou s plástvovitým shlukem buněk. V chladnějąích oblastech je to druh samotářský, koncem léta se pak líhnou pohlavní jedinci. V teplejąích oblastech se v první generaci líhnou jen dělnice, které jsou mnohem menąí neľ matka. Dělnice pak pečují o komůrky budoucí druhé generace.  Druhou generaci můľe tvořit aľ 50 pohlavních jedinců. Sbírá nektar a pyl z květů mnoha druhů rostlin.

Ploskočelka chrastavcová - Halictus scabiosae

Jeątě před pár roky se o tomto druhu psalo, ľe ľije pouze kolem Středozemního moře a nejblíľ k nám v Maďarsku. Ale jak se naąe zeměkoule otepluje, objevují se jiľní druhy i v ČR.

Na jihu Evropy má tento druh podobný vývojový cyklus jako čmeláci. To znamená, ľe obě pohlaví se líhnou na podzim, samečci za čas po spáření zahynou, samičky přezimují. A zjara tam samičky zaloľí kolonii přibliľně se dvěma generacemi dělnic. U nás lze předpokládat, ľe výchova dělnic by se časově nestihla, a ľe tedy samičky ľijí samotářsky, a rovnou vychovávají daląí pohlavní generaci. Je také velmi pravděpodobné, ľe hnízdečko zakládá několik samiček společně (moľná sester) a vytvoří komunální společenství bez vzájemných projevů agresivity.

Krásně ľlutavou barvu ale mají jen samičky mladice. Jak plyne čas, chloupky se jim postupně ulamují a samičky se stávají tmavąími. Na následujícím obrázku je stará matka ploskočelka v srpnu. Téměř pleąatá, ale stále s obrovským nákladem pylu.

Ruděnky - Sphecodes

Vąechny druhy ruděnek jsou hnízdními parazity. Samice ruděnky pátrá v pomalém letu těsně nad zemí po místech pravděpodobného výskytu hnízdeček svých hostitelů. Kdyľ vhodné hnízdečko najde, usedne poblíľ a pak pronikne dovnitř. V hnízdečku otevře poslední dostavěnou komůrku a odstraní vajíčko hostitele, a nahradí ho svým vajíčkem. Pak komůrku znovu uzavře a přístupovou chodbičku zahrabe zeminou.

Ruděnka běloretá   -   Sphecodes albilabris
Je to náą největąí druh ruděnky. Jejím hostitelským druhem je hedvábnice jarní. V ČR je tento druh ruděnky hojný zejména na rozsáhlejąích písčitých lokalitách

Fotografovala jsem ruděnku běloretou na skále nad Vltavou na rostlině jménem ąedivka ąedá  (Berteroa incana ).  Tahle rostlina je hojná na suchých stráních, ve starých kamenolomech apod. ©edivka bývá hmyzem málo navątěvovaná, včelu medonosnou jsem na ní snad nikdy neviděla. Ale ruděnka si jí oblíbila, i kdyľ občas odlétla, stále se na ní znovu vracela.
Ruděnky jsou hnízdní paraziti, podobně jako v ptačí říąi kukačky. Parazity člověk rád nemá, ale přesto jsou kukačky v přírodě potřeba. O kukačkách se říká, ľe jediné ze vąech naąich ptáků se dokáľou ľivit chlupatými housenkami, a tak zbavují lesy kalamitních ąkůdců. Pro mláďata kukaček by ale pravděpodobně byly chlupaté housenky nejedlé, a tak musí mladé kukačky vychovávat jiní ptáci. Přemýąlím o tom, jestli to není s ruděnkami podobné. Jejich hostitelský druh, hedvábnice jarní, létá časně zjara a zásobuje plodové komůrky kvalitním pylem z vrb. Naopak samičky i samečkové ruděnky běloreté se líhnou

​ koncem července nebo později, tedy v době, kdy uľ větąině blanokřídlých opylovatelů letová perioda skončila, a hmyzu je na květech málo. Samičky ruděnek pyl nesbírají, pouze si samy pro sebe doplňují energii sáním nektaru na květech. Ale i tak mohou mít význam jako opylovatelé některých rostlin, uľ jenom samotný pohyb po květech můľe přenos pylu zajistit. Ruděnky mohou sát nektar z květů mnoha druhů rostlin, ale zdá se, ľe dávají přednost těm rostlinám, kterým se včely medonosné a čmeláci vyhýbají.

Ploskočelka zlatolesklá - Halictus subauratus

Samičky a samečci se líhnou v létě a na podzim. Samečci po spáření zahynou.
Oplozené samičky přezimují a vyletují pak  koncem března, zakládají si hnízdečka v zemi. Vychovají první generaci 4 nebo 5ti mladých samiček, které pak převáľně pomáhají matce s výchovou daląí, pohlavní generace. Takové chování se pojmenovává jako primitivně sociální.

---

© Fotografie Martin Růľek,
© Texty úprava Ing. Hana Kříľenecká, členka ZO ČSV Praha 6 a Ing. Miloą Vondruąka, člen ZO ČSV Praha 6 a PSNV
© pouľitá literatura Blanokřídlí  díl 1  -  ®ahadloví, od autorů  Jan Macek, Jakub Straka, Petr Bogusch, Libor Dvořák, Pavel Bezděčka, Pavel Tyrner

Související stránky

Fotografie ruděnky
Ruděnka cizopasná
Ploskočelka ąestipásá